[52r]číslo strany rukopisuještoť mi jest pro tvé jmě posluhovala, rač jiej duostojnú odplatu dáti, jakožs ráčil slíbiti těm všěm, ješto sú nemocným a chudým i nedostatečným pro tvé méno svú službu učinili a ukázali. A když bieše bliz k jeho skončení, sjidechu sě k ňemu světí starci i bratřie z kláštera. I vecě k nim stařec: Prosímť vás, milí otci světí i milá bratřie, kdyžť umru, abyšte vezmúce huol mú i vtekli v rov muoj. A pustí liť ratolesti a ovoce ponese, tehdy vězte, žeť sem nevinen tú pannú, ještoť mi jest slúžila pro jmě božie. A pakliť nedá z sebe větvie ani ovocě, tehdyť sem jí vinen. A když svatý stařec snide a podlé jeho přikázanie vteknú jeho huol v rov jeho, a tu pusti ratolesli i ovoce da svým časem. A tomu sě všicni podivichu a bohu chválu vzdachu. A k tomu divu mnozí lidé přišedše z jiných vlastí i vzdáváchu chválu bohu. A to dřěvo my smy viděli a také smy z toho boha chválili, jenž ostřiehá všěch těch, kteříž jemu slúžie v spravedlnosti a čistým srdcem.
Jednoho času přivedechu jednoho, jenž bieše běsem posědený, k svatému Apolloní opatu. A když tři dni čekáchu, ti, ješto biechu přivedli, aby ten stařec svatý modlitbu vzdal k bohu a vypudil diábla z toho člověka, tu jim stařec odpovědě, že nenie duostojen toho, by mohl diábly vyhoniti. A když ústavně ti, ješto jej biechu přivedli, počěchu starati s velikým pláčem a prosiece svatého starcě, avšakž uslyšě jich prosbu. A když ve jmě božie našeho spasitele Jezukrista káza běsu ven a řka: Vyjdi, duše zlý
