[36v]číslo strany rukopisuAvšak ne všicni pojednú jdiechu jeho navštěvovat, ale svým časem, že sě ztřiediechu, nesúce každý s sebú, ač kto co měl takého, ješto by sě nemocnému slíbilo. Ale jinak nižádný nesmě svého bližnieho přěrušiti tajenstvie než jedno, ač by mohl jeho kterú řěčí naučiti neb jako kterého mučeníka na skončení roznietiti kterú řěčí. Také mnozí z nich, ve třech[bw]třech] trziech aneb ve čtyřech[bx]čtyřech] cztyrziech mílech súce od toho kostela, však sě scháziechu. A kakž koli daleko od sebe přěbýváchu, však jest taká milost mezi nimi byla i takú žádostí byli s sebú staženi, že sú všěm v divě byli na příklad. A pakli kto chtěl s nimi přěbývati, inhed každý rád chtieše jemu svého domku postúpiti.
Tu sme[251]původně zapsáno ſmy, „y“ přepsáno na „e“ viděli slavného starcě, jemuž jmě bylo Amonis, jemužto hospodin dal milost duchovních skutkuov. A ktož jest jeho viděl,[252]zde opět zapsáno viděl, neškrtnuto tak jest měl milosrdie, že nižádný neviděl tak milostivého. A pakli jeho tichost kto znamenal, tehdy jest daleko nebylo tiššieho. A pakli kto jeho pokoru nebo dobrotu uznamenal, ve všěch těch skutciech tak jest všě přěvýšil, že by jeho nevěděl nad koho z uotcuov svatých vznésti v jeho skutciech dobrých. Takú múdrostí i uměním bieše jej hospodin obdařil, že ižádný ze všěch otcuov svatých nebyl prošel tak právě ani tak úplně všeho uměnie. Ten svatý Amonis mějieše dva bratry. Jednomu diechu Euzebius a druhému Euchenius. Také Dioskorus mezi nimi najstarší bieše. Toho biskupem učinichu. A ti bratřie netoliko tělesenstvím, ale i životem i přiebytky i vší mocí své mysli biechu sebe bližní. A ti bratřie všěcky mníšky, ješto tu přěbýváchu, jako mátě své děti odchová, takež každého z těch ze všěch mníškuov učiece, těšiece, k najvyššiemu
