[29r]číslo strany rukopisutu sě jemu anděl zěvi a řka: Vstaň a což nalezneš, toho beze všeho strachu požívaj! A vstav i uzřě studničku živým plamenem plovúci a okolo té studnicě býlíčko velmi vonné. A přistúpiv, natrhav toho býlíčka i jě sě jiesti a z studničky vodu píti. I počě řéci, že jest nikdy nepil slazšie vody ani tak vonné věci jědl. A na tom miestě naleze jednu jěskyni, v niejžto jě sě přěbývati drahně dlúho. A když budieše ta chvíle, kdyžto čas pojiesti, inhed to všecko, což jest koli žádal, hotovo nalezl.
Jednoho času opět chtieše navštieviti bratří, jížto biechu u veliké potřěbě, a nesieše jim potřěbici, jenžto slušie ku pokrmu. A když bieše na cěstě, i by jemu těžko nésti břiemě. I uzřě divoké oslicě po púšti chodiece. I zavola na ně a řka: Ve jmě Jezukrista, syna božieho, přiď sěm jeden a vezmi[204]původně zapsáno wemi, „z“ nadepsáno toto břieme! Tehdy jeden osel ze všeho stáda poběže a velmi pokorně. Tu naň vloživ to břiemě a sám také naň vsěde a velmi brzo k té bratří přijěde.
Opět jednoho času přijide do jednoho kláštera v neděli, kdežto bratřie přěbýváchu. A když uzřě, že neslúžiechu tak slavně ten den, proč by to bylo, otáza. A když jemu pověděchu, že proto, že nebieše knězě v tu dobu, neb ten kněz ob druhú stranu řěky bieše. A také proto, že pro kokodrila, tak řečeného jěšťera, nesmějieše nižádný tudy jíti, neb tu přěbýváše, když tomu knizi bylo jíti. Tehdy svatý Elenus jim vecě: Chcete li, já puojdu a vám knězě[205]původně zapsáno knizie, „e“ nadepsáno přivedu! A vstav i jide na břěh té řěky. A jakž vzda modlitbu hospodinu, tu na ručest[az]ručest] ruczieſt ten
