[208r]číslo strany rukopisuBalachius mějieše najkrotčějšie. A když koni podlé obyčějě spolu jhrajiechu, najkrotčější, na ňemž Nestorius sedieše, uchopiv Balachia zuby i strže jej doluov. A tak potlačiv jej, zežra i zedra a luono jemu vykúsa i bedra, že inhed do města přinesen i umřě. Tu všicni vecěchu, že sě hruoza svatého Antonie zračila v skutek a toho násilníka velmi brzo postihla.
A jiné všicky upomínáše a radieše, aby, duostojenstvie tohoto světa opustiece, žádali věčnějšie cti a života pevnějšieho, na onom světě slavného. A pakli sě kdy komu pravda od věčších nedějieše, tak jich silně bránieše, že sě zdáše, by za ně násilé trpěl i jich protivenstvie.
Prvá a 60.
Mnohým jest byla užitečna modlitva svatého Antonie, slavného starcě. A mnozí, opustivše veliké sbožie a rytieřský stav, i přidržěli sú sě učeníkuov jeho. A tu abych mnohé bez čísla bratrcě pověděl, buoh dobrého lékařě byl v svém Ejiptě puojčil. Kto j’ ten byl, jenž by u svatého Antonie smutka neproměnil v radost? I kto j’ ten, by hněvu u mír neobrátil? Ba, kto je své siroby jeho věděním neutěšil? I kto j’ smutka pro chudobu neostav a zhrzěv sbožím[jq]sbožím] sbozizim, i nebyl vesel jeho chudobú? I který mnich ustalý neposílil sebe jeho radú a učením? I který mladec rozniecený v tělesné žádosti jeho radu čistoty nemiloval? Který diáblem posědený nebyl u ňeho uzdraven? Který v myšlení rozličném přibraném nebyl zbaven jeho, čistým úmyslem sě od ňeho nevrátil? Neb jistě když vědieše, ktož mějieše kterú nehodu,
