[187v]číslo strany rukopisuTakéť mají obyčěj, rozličnými skoky sě nám ukazovati, aby nás přělstili i přěstrašili. Ale toť vše zapudí silná u bozě viera jako co najmenšieho.
A nenieť snadné rozeznánie zlých duchóv s svatými anděly. A to takto, děkujíce bohu, muož rozeznati i poznati: Neb svatých anděluov jest velmi milé i tiché vzezřěnie, neb sě nevadie ani na sě škřěkají ani jich hlasu slyšěti. A zajisté tajně a lehcě přistúpiece, radosti a veselé, silné viery potvrdiece, zvěstují. Neb jest s nimi hospodin, jenž jest počátek i pramen všeho veselé i radosti. Tehdy našě mysl ne truchlá, ale veselá a andělskú světlostí osviecená. A dušě jsúci nebeské odplaty žádostí zažžena, by mohla inhed zbýti tělesenstvie tohoto smrtedlného, s těmi by, jěžto vidí, vzletěla ráda do nebes. Takť sú veliké šlechetnosti i dobroty plni. A ač by sě jich kto pro velikú světlost užasl, tuť inhed vešken strach s srdcě sejmú. Takež když Gabriel archanděl mluvil Zachařovi v chrámě, otci svatého Jana, andělé, kdyžto pastuchám pravili božie narozenie a těm, kteřížto syna božieho hledáchu v hrobě, Mariám sě ukazováše a řka jim, aby sě nežásaly. Neb sě strach ne toliko z úžěsti přiházie, jelikož i viděnie velikých věcí sě stává. A pak zlých duchuov jsú tváři škaredé a zvukové hrozní a nečisté myšlenie, tlesktánie, skákanie mladcuov nekázaných neb jako padúchové, jichžto viděním strach veliký bude vzbuzen, nenávist křěsťanóm a mnichóm žalost a strach smrtedlný, žádanie zlosti, ustánie dobrých skutkuov a modlitev z srdcě. A pakli po strachu a po nezčěstí bude veselé přibývati a viera silná k bohu
