[159v]číslo strany rukopisuale chtieše sě brániti, jenž jednoho čarodějníka kúzly jeho koňóm přěkážieše a své bystry vidieše. I přijide k svatému Ilarionu a počě jeho za to prositi, a nebylo li by proti tomu sličné a proti těm kúzlóm slavnému starci modlitby ztratiti. Tehdy sě ulyze i vecě jemu: I proč radějí chudým nerozdáš pro buoh? On vecě: Mám to přikázanie od Říman, aniž já toho žádám, jakož to činiti muši. Aniž sě má křěsťan s kúzly obierati, ale má prositi pomoci od božského sluhy. Tehdy ti bratřie, jenžto při ňem biechu, uprosichu, že, kázav hliněnú pernici vody nabrati, požehnav i da jemu. Tehdy Italicus[hc]Italicus] ytalitus vzem vodu i pokropi konnicě i koní i vozatajiev i vozuov. Divně toho radostně lidé čekáchu, neb to již bieše ten protivník pohan prohlásil. Ale přietelé Italicovi[hd]Italicovi] ytalitowi slibováchu jemu, že obdrží. A když znamenie dachu, tehdy sě tito zdvižechu, a pohané sě obmeškachu. Tu oni tak brzo běžiechu, že jě tito ledva vidiechu. Tehdy ta všěcka obec počěchu svú modlu tresktati a řkúce: Marnas jest přěmožen od Krista. Tehdy protivníci křěsťanští hněvy svatého Ilariona nazvavše čarodějníkem i chtiechu jej na muky dáti. Ale pro ten veliký div mnozí sě z těch i Čířeňenští na vieru křěsťanskú sě obrátichu a pokřtichu sě.
A z téhož městečka Gazenského jeden súsěd jinošě milováše jednu pannu duchovní. A tu když dotčením, špílením, ponúkaním, šeptáním i rozličnú tú věcí, ješto k smilství připravuje, nic neprospě, tehdy sě bra
