[160r]číslo strany rukopisudo Menfie toho města, azda by sě tam kterým čáróm naučě i mohl co přijda prospěti. A tu naučiv sě od čarodějníkuov, jenž slovú Esscolapi, ti, jenž dušě k zátopě přivodie. A pak po rocě přijide a žádajě vždy tu pannu přělúditi. Tehdy pod prahem té panny v domu pohraba rytá slova jako na lístku mosazném[he]mosazném] moſane(m). Tehdy dievka inhed počě pustovati. A s hlavy svrhši rušici i počě sě rváti a zuby škřípieci a volajíc na toho jinoši, a pak ménem. Tu sě veliká milost v hněv obráti. A kdyžto ji přívuzní přivedechu do kláštera a podachu jie svatému starci, tehdy diábel velikým úpěním vecě: Násilé mi sě děje a bezděky sem sěm přiveden. Ó, nastojte, co muky trpím! A kak já dřiev dobřě u Menfie městě lidi ve snách přěluzovách! A velíš mi ven, ano mě pod prahem držie svázána. Ba, nepuojduť ven, donižť mne mladec nepustí, jenžť mě jest svázal. Stařec vecě: Veliká jest tvá síla, jenž svázán pod prahem ležíš, vězě. Pověz mi, pročs směl v dievku boží? On vecě: Abych jejie děvojstva choval. Ó, co by ty schoval, a tys zrádcě čistoty! I pročs spěše veň[567]mladší rukou podtečkováno a na marginu zapsáno w nyeho nevstúpil, ješto tě jest poslal? On vecě: I co bych v toho vstúpil, jenž je měl mého tovařišě v sobě, diábla milovníka? I nerodieše dáti ani toho mladcě hledati ani těch čáruov svatý Ilarion, leč by prvé diábla vypudil, aby neřekli, by on skrzě čáry vystúpil, a také aby neřekli: věří diáblu. Ale vždy pravieše, že sú lestní a křiví diábli. Ale vrátiv dievcě zdravie