Očí jejich často má jim otírati suchým zeleným suknem pro posílení[9]posílení: poſylenij zraku[10]zraku: zráku a před zimou opatřiti je podlé náležitosti času.
Po půl létě děti mejti se mají přes den, přes třetí i čtvrtý, podlé přibejvání věku. Nebo až do sedmi let, jakož Galenus praví: Dítě má v koupeli mejváno bejti, lázně potící užitečná jim není.
Čistotné a tiché děti dobrým opatrováním při jejich ctnostech sluší zachovati, tudy také i zdraví zuostávají, nebo pláč, hněv, úzkost a nespaní přirození jejich mordují a příčina sou k zimnici i k jiným nemocem.
Když děti příliš mnoho pláčí bez dětinské příčiny, sehni je na bříško[11]bříško: bṙiſſko a do teplých šatův je přelož.
Tak také přílišná pokojnost a tichost neb nehejbání dítěte, víc nežli náleží, činí je bledé a horkost přirozenou uhašuje. Protož příčiny hněvu neb přílišné pokojnosti má předcháze[N3v]číslo strany rukopisuti, jakž mnoho býti muože, jako mají-li jakou žalost, těžkost, že močiti neb stolici míti chtějí, neb že jim horko, studeno jest, neb šaty zbytečné na sobě mají, dlouho neb nečistotně v šatech svých leží. Tak má chovačka[12]chovačka: chowáċka všelikou potřebou dítě opatrovati a příčinu odjímati, kteráž je rmoutí. Předevšemi[13]psaní dohromady je odůvodněno stavem v tisku, kde je slovo vytištěna se spojovníkem na konci řádku po „přede-“ pak věcmi plénky a šaty jejich čistotné a ne špinavé býti mají.
K spaní má se jim bez hněvu pomáhati vždy mateřinými prsmi, kteréž mu všecku tesknost odjímají. Povlovným a lahodným zpíváním, kteréž mu srdce obveseluje, aneb kolébáním a pohybováním, nebo hejbaní jest nám věc přirozená, praví Aristoteles.
O přikojování a způsobilosti chovačky[14]chovačky: chowáċky
Buoh pro tu příčinu prsy při ženách stvořiti ráčil, aby vnově narozené dítky skrze ně krmeny byly, až by pokrmu silnějšího požívati
