žeť tento umře jistě a nebo žeť živ ostane. Neboť jest to jediné samomu bohu známo, ale ne člověku, než skrze mnohá znamenie muožť smrt i zdravie poznáno býti. I protož ty, poruče se pánu bohu, tomu lékaři nejvyššému, a od něho naučenie požádaje, koštuj ščestie a hoj jen s pilností. Neboť to každý má znáti a věděti, že se jest nižádný s uměním nenarodil, ale žeť se každý musí prvé tomu učiti, cožť chce dobře uměti. Neboť mistr Avicenna praví a řka: „Ktož by se nikdá vo nic nekoštoval a nepokusil, ten by nikdy nic neuměl. I protož se každý lékař nový vždy muož při každém raněném něco naučiti, jediné měj vo něm pilnost a časté přihlédanie, když se již v koho uviežeš. Také toto věděti máš, aby každého raněného vázal dvakrát dne, totižto ráno a večer, pakliť by v létě na dlúhém dni bylo, tehdy jen třikrát dne vázati máš. A to proto, ať by jemu rána pod tiem talovem nehnila, a při každém vázaní vždy tu ránu čistě a do sucha vytierej a znamenej velmi, kterakť ta rána po tom vázaní stojí a neboť kterak se hojí, aby se skrze to potom spravovati a rychtovati uměl, když jiné léčiti budeš. Nebo ktož v čem obyčej vezme, potom to uměti bude, a skrze to se dále rozumem spravovati bude.
Správa
Tuto se vypisuje správa a naučenie mistra Antonie, kterýžto pokládá a praví takto: „Nejprvé, žeť lékařství rannému mnohé věci příslušejí, totižto masti rozličné a některým traňky, a to s rozumem. Neboť některé rány traňkuov potřebují, a některé nic.“ I protož toto máš věděti, jakoť mistr Avicenna vypisuje, aby nižádnému velmi v hlavu raněnému silného traňku píti nedával, a to proto, ať by jemu pleny neprotrhl a mozku jemu z hlavy ranú nevyhnal. Také nedávej nižádnému traňku silného, ktožť jest blízko okolo srdce raněn, ať by jemu srdce neumdlil a jeho samoho neumořil. Ani žádnému, když komu velmi klidvosr z rány teče, a to proto, nebo by jeho staviti nemohl, i protož při takových ranách nemáš nižádného silného traňku dávati, než při jiných ranách každých muož traňk pit bezpečně býti. A to pilně znamenej a měj na paměti, jakž vosobu vidíš. Nebo jest liť ten raněný silen a dobr, tehdy
