vě[Y6v]číslo strany rukopisuděli, že život[2542]život: Ziwot věčný máte, kteříž věříte ve jméno syna Božího.“ (V ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[2543]1.: I kanonice svatého[2544]svatého: S: Jana ‹začátek komentované pasáže5.›konec komentované pasáže[2545]5.: V kapitole[2546]kapitole: ka:.)
„Kristus kteréž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho všikni jsou.“ (K Židuom[2547](K Židuom: Ziduom v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže[2548]2.: II kapitole.)
„Vědouce, že nejste vykoupeni porušitedlnými věcmi, zlatem ani stříbrem z marného svého obcování otcovského ustanovení, ale drahou krví jako beránka nezmazaného a nepoškvrněného Ježíše Krysta.“ (V ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[2549]1.: I kanonice svatého[2550]svatého: S: Petra v ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[2551]1.: I kapitole[2552]kapitole: kapit:.)
Též prorok Izajáš v ‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže[2553]4.: IIII kapitole[2554]kapitole: kap: utěšeně mluví o tom a praví o Pánu Kristu, že on jest ten, kterýž raněn jest pro nepravosti naše, potřín jest pro hříchy naše.
Kdož nevěří v Krista a Bo[Y7r]číslo strany rukopisuha za milost a spomoc[2555]spomoc: Spomotz neprosí skrze Krista, ten nemá při milosti Kristově žádného dílu ani spomoci. Protož rač nám Buoh dáti pravou, živou víru v Krista Ježíše Pána našeho. Když by pak již člověk[2556]člověk: Cžlowěk skrze milost Boží víru živou tak k srdci svému přijal, takž potom již bude bezpečen a jist pro zaslíbení a přípovědi, kteréž nám Buoh v Písmích svatých učinil, že on jeho milostivý a milosrdný Buoh a Otec[2557]Otec: Otetz chce býti. Potom sebe věří jemu všeho a k němu se připouští a odpočívá v vuoli Boží.
Takovéť odpočívání jest duchovní svátek, kterýž všech svatoskutečníkuov pokání, zámutky a skutky daleko převyšuje. Nebo čím více člo[Y7v]číslo strany rukopisuvěk[2558]člověk: Cžlowěk sám nad sebou i nad svými skutky pochybuje, tím více v něm Bůh své dílo puosobí a nedá člověku[2559]člověku: Cžlowěku zaháleti, ale žene jej skrze lásku ke všem dobrým skutkuom vedlé oné řeči, což svatý Pavel k Galatům[2560]k Galatům: Gallat: v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže[2561]2.: II kapitole[2562]kapitole: kapit: píše: „Živ[2563]Živ: Ziw jsem prý již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“
Takové zemření též svatý[2564]svatý: S: Pavel na mnohých místech ukazuje (a zvláště k Římanuom[2565]k Římanuom: Ržijmanuom v ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže[2566]6.: VI kapitole[2567]kapitole: kap:) a jmenuje je smrtí starého člověka[2568]člověka: Cžlowěka. Jakož člověk[2569]člověk: Cžlowěk umírá od hříchu, to jest starý člověk[2570]člověk: Cžlowěk, tak zase obživuje v Kristu a tak potom obláčí se v nového člověka[2571]člověka: Cžlowěka Krista, složí s sebe starého člověka[2572]člověka: Cžlowěka, to jest všecky přirozené tělesné možnosti a žádosti a nechá Krista v sobě puosobiti,
