věděli, že život věčný máte, kteříž věříte ve jméno syna Božího.“ (V ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže kanonice svatého Jana ‹začátek komentované pasáže5.›konec komentované pasáže kapitole.)
„Kristus kteréž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho všikni jsou.“ (K Židuom v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže kapitole.)
„Vědouce, že nejste vykoupeni porušitedlnými věcmi, zlatem ani stříbrem z marného svého obcování otcovského ustanovení, ale drahou krví jako beránka nezmazaného a nepoškvrněného Ježíše Krysta.“ (V ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže kanonice svatého Petra v ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže kapitole.)
Též prorok Izajáš v ‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže kapitole utěšeně mluví o tom a praví o Pánu Kristu, že on jest ten, kterýž raněn jest pro nepravosti naše, potřín jest pro hříchy naše.
Kdož nevěří v Krista a Boha za milost a spomoc neprosí skrze Krista, ten nemá při milosti Kristově žádného dílu ani spomoci. Protož rač nám Buoh dáti pravou, živou víru v Krista Ježíše Pána našeho. Když by pak již člověk skrze milost Boží víru živou tak k srdci svému přijal, takž potom již bude bezpečen a jist pro zaslíbení a přípovědi, kteréž nám Buoh v Písmích svatých učinil, že on jeho milostivý a milosrdný Buoh a Otec chce býti. Potom sebe věří jemu všeho a k němu se připouští a odpočívá v vuoli Boží.
Takovéť odpočívání jest duchovní svátek, kterýž všech svatoskutečníkuov pokání, zámutky a skutky daleko převyšuje. Nebo čím více člověk sám nad sebou i nad svými skutky pochybuje, tím více v něm Bůh své dílo puosobí a nedá člověku zaháleti, ale žene jej skrze lásku ke všem dobrým skutkuom vedlé oné řeči, což svatý Pavel k Galatům v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže kapitole píše: „Živ jsem prý již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“
Takové zemření též svatý Pavel na mnohých místech ukazuje (a zvláště k Římanuom v ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže kapitole) a jmenuje je smrtí starého člověka. Jakož člověk umírá od hříchu, to jest starý člověk, tak zase obživuje v Kristu a tak potom obláčí se v nového člověka Krista, složí s sebe starého člověka, to jest všecky přirozené tělesné možnosti a žádosti a nechá Krista v sobě puosobiti,
