Ma[Aa5r]číslo strany rukopisutouš[2774]Matouš: Mathauſs v ‹začátek komentované pasáže12.›konec komentované pasáže[2775]12.: XII, Marek v ‹začátek komentované pasáže9.›konec komentované pasáže[2776]9.: IX kapitolách.
Máme-liž[2777]Máme-liž: Mámeliž ho pak poslouchati, tehdyť mu musíme prvé věřiti. A Kristus Pán, pravý Bůh a člověk[2778]člověk: Cžlowěk, sám mluviti ráčí (Jan[2779](Jan: Jā v ‹začátek komentované pasáže14.›konec komentované pasáže[2780]14.: XIIII): „Zač byšte[2781]byšte: Začbyſſte koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám.“
Nad to pak vajše učí nás a ukazuje nám Kristus Pán k svému milému Otci, abychom za všecky věci nám potřebné duchovní i tělesné, a to na každý den Boha žádali a poníženě prosili říkajíce: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích etccizojazyčný text[2782]etc: eč.“ A tak předkem nás učí, abychom všickni Pána Boha za Otce svého poznali, potom pak abychom ho za všecky věci nám potřebné skrze jméno jeho prosili. Duch svatý, ten nás také skrze učení apoštolské a skr[Aa5v]číslo strany rukopisuze věrné učitele vede k samému Kristu Pánu. Protož takoveho učitele a vuodci máme rádi poslouchati.
Svatý Mathúš v ‹začátek komentované pasáže28.›konec komentované pasáže[2783]28.: XXVIII kapitole[2784]kapitole: kapi: píše: „Dána mi jest všecka moc[2785]moc: Motz na Nebi i na zemi, protož jdouce učte všeckny národy, křtíce je v jménu Otce i syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecky věci, kteréž jsem já koli přikázal vám. A hle, já s vámi jsem až do skonání světa.“ Z této řeči svaté muože se to rozuměti, že Pán Kristus od věřícího v sebe více nežádá nad to, kdyby zachoval ty věci, které jest on svým milým učedlníkuom, neb apoštolům, přikázati ráčil.
Že my pak máme k Kristu [Aa6r]číslo strany rukopisuPánu své zření míti, ukazuje nám[2786]nám: nā to vlastní řeč Krista Pána (Matouš[2787](Matouš: Mathauſs v ‹začátek komentované pasáže11.›konec komentované pasáže[2788]11.: XI), kteroužto nás sám k sobě laskavě pobízí a zuove řka: „Poďte ke mně všickni, kteříž jste obtíženi a jáť vám polehčím.“ Opět na jiném místě (Jan v ‹začátek komentované pasáže14.›konec komentované pasáže[2789]14.: XIIII kapitole[2790]kapitole: kap:) ozajvá se sám řka: „Já jsem cesta, pravda i život[2791]život: Ziwot. Žádný[2792]Žádný: Ziádný nepříjde k Otci nežli skrze samého mne.“
Tentoť jest věčný život[2793]život: Ziwot, aby poznali tebe, samého Boha pravého, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. Protož, křesťane[2794]křesťane: Křeſtiane milý, chceš-li[2795]chceš-li: chceſſli do života[2796]života: Ziwota věčného trefiti[2797]trefiti: treffiti, musíš tou cestou kráčeti a těmi dveřmi projíti. Nedajž se tehdy s té cesty pravdy a života[2798]života: Ziwota, kteráž Kristus jest[2799]jest: gṫ, svésti ani těch dveří, jimiž se k Otci nebeskému vchází, nedaj so[Aa6v]číslo strany rukopisubě
