„Kterýžto zamiloval nás a umyl nás od hříchuov našich krví svou.“ (V Zjevení svatého Jana ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže)
„Kristus umřel za nás, mnohem více nyní spravedliví učiněni jsouce krví jeho vysvobozeni budeme od hněvu, vysvobozeni jsúce skrze něho.“ (K Římanuom v ‹začátek komentované pasáže5.›konec komentované pasáže kapitole.)
„Chlubíme se Bohem skrze Pána našeho Ježíše Krista, skrze něhož nyní smíření jsme přijali.“ (K Římanuom v ‹začátek komentované pasáže5.›konec komentované pasáže kapitole.)
„Kristus, za naše hříchy jednou obětovav obět, sedí na věky na pravici Boží.“ (K Židom ‹začátek komentované pasáže10.›konec komentované pasáže)
„Krev Ježíše Syna jeho očištuje nás od každého hříchu.“
„Najmilejší, již nyní synové Boží jsme.“ (V ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže kanonice svatého Jana v ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže kapitole.)
„Abyšte věděli, že život věčný máte, kteříž věříte ve jméno syna Božího.“ (V ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže kanonice svatého Jana ‹začátek komentované pasáže5.›konec komentované pasáže kapitole.)
„Kristus kteréž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho všikni jsou.“ (K Židuom v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže kapitole.)
„Vědouce, že nejste vykoupeni porušitedlnými věcmi, zlatem ani stříbrem z marného svého obcování otcovského ustanovení, ale drahou krví jako beránka nezmazaného a nepoškvrněného Ježíše Krysta.“ (V ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže kanonice svatého Petra v ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže kapitole.)
Též prorok Izajáš v ‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže kapitole utěšeně mluví o tom a praví o Pánu Kristu, že on jest ten, kterýž raněn jest pro nepravosti naše, potřín jest pro hříchy naše.
Kdož nevěří v Krista a Boha za milost a spomoc neprosí skrze Krista, ten nemá při milosti Kristově žádného dílu ani spomoci. Protož rač nám Buoh dáti pravou, živou víru v Krista Ježíše Pána našeho. Když by pak již člověk skrze milost Boží víru živou tak k srdci svému přijal, takž potom již bude bezpečen a jist pro zaslíbení a přípovědi, kteréž nám Buoh v Písmích svatých učinil, že on jeho milostivý a milosrdný Buoh a Otec chce býti. Potom sebe věří jemu všeho a k němu se připouští a odpočívá v vuoli Boží.
Takovéť odpočívání jest duchovní svátek, kterýž všech svatoskutečníkuov pokání, zámutky a skutky daleko převyšuje. Nebo čím více člověk
