činiti nemají. Jediné patř na samého Pána Krista, tenť jest tvůj. Onť jest tebe od šeredného ďábla a zatracení věčného vykoupil. Máš v Kristu Ježíši spasení dosti a více nežli dosti. Nedaj svému srdci od Krista ukřižovaného žádným pokušením se odvrátiti. Když to učiníš, tehdy staneš na skále nepřemožené proti všem branám pekelním a řekneš s Pánem Kristem slovy Duchem svatým skrze krále Davida napsanými (žalm ‹začátek komentované pasáže15.›konec komentované pasáže): „Vzhlédal jsem na Pána před oblíčejem mým vždycky, nebť mi jest na pravici, abych se nepohnul. Protož se veselí srdce mé, nad to i tělo mé odpočívati bude v naději. Oznámíš mi cesty života, naplníš mne potěšením s tváří tvou. Veselí a veliká radost na pravici tvé až do konce. Amencizojazyčný text.“
Protož tak dobře vostojíš skrze takovou víru v Krista syna Božího: „Jsi zajisté dítě Boží a spolu dědic Kristův, učastník věčneho života. Tato víra činí dobré. Ty, jenž dobří jsou, totiž v Krista věří. Nebo ti, jakožto požehnaní děti nebeského otce do života království nebeského jdou, kteréž jest týmž dětem od počátku světa připravený.
Pokudž pak ještě v pokušení a v mdlobě víra tvá stojí tak, že gruntovní a konečné víry ještě při sobě nečiješ, žes netrpělivý v vuoli Boží, studeným v milování Božím, v naději nepříliš pevný. A z těch příčin se bojíš, že tvá věc s Pánem Bohem nedobře stojí. Toť jest zajisté (milý Bože) najtěžší pokušenj. Ale ty, milý křesťane, pomni na to, kterak jest Kristus pro tebe nepřemožené a nesnesitedlné pokušení snesl, v němž mu nikdá žádné pomoci ani potěšení nepřišlo, v kterémžto pokušení Bůh a všecken svět zdáli se býti vespolek najhlavní a najukrutnější nepřátelé, a to tehdáž, když jest zkříkl: „Bože muoj, Bože muoj, proč jsi mne opustil?“ O jak hrozné a těžké pokušení to bylo, milý Bože, kterak jest byla trpká, těžká a hrozná ta smrt, kterouž jest za nás podstoupil, aby nám cestu kříže snadnou učinil.
Poněvádž se Kristus dobrovolně v těžké a nesnesitedlné