svatými v víře velmi potvrdíš. Nebo při nemocných lidech všeliká marná těšení a lidská troštování ničimž jsou a jako mizejí, jakž jediné těchto duchovních potěšení o Božských slibích a o jeho milosrdenství zakusí. Lékař zajisté, rodičové, manželka, přátelé zdraví těla toliko slibují a prodlením života troštují, ale slovo Boží, onoť jim naději o věčném životě předkládá a to při nich puosobí, že trestání Boží trpělivě a míle snášejí a naposledy i to činí, že na slovo Boží bezpečně jakožto na najbezpečnější baštu a najpevnější skalu proti všechněm hruozám a outokuom ďábelským i smrti stálou myslí zpoléhají.
Ale však pohříchu málo se takových lidí nachází, ‹začátek komentované pasážekteříž by›konec komentované pasáže slovo Božské věrně a upřímě přijmouce, na něm přestali, jim se řídili a zpravovali, podlé něho i živi byli, ale téměř všickni na svou cestu odešli (vedlé Izajáše v ‹začátek komentované pasáže56.›konec komentované pasáže) začnouce od najvyšších až do najnižších, od najstarších až do najmladších. „Není spravedlivého,“ David v žalmu ‹začátek komentované pasáže13.›konec komentované pasáže praví, „ani jednoho není, ‹začátek komentované pasážekdo by›konec komentované pasáže rozuměl, není, ‹začátek komentované pasážekdo by›konec komentované pasáže se na Boha vyptával. Všickni se uchýlili, všickni spolu neužiteční jsou učiněni, všickni od pravdy k klamu, od spravedlnosti k nepravosti, od svatých ctností k nešlechetnostem, od střídmosti k ožralství, od zdrželivosti k obžerství, od milostivosti k tyranství se uchýlili.“ A tak ať krátce povím, že hřích za ctnost a ctnost za hřích sobě pokládají, což každý pobožný člověk očitě spatřiti muože.
Ač pak slovo Boží v hojnosti se káže, mluví i čte, hříchové hanební se trescí, hněv Boží se předkládá, pokuta hrozná za hřích a nevěru se oznamuje, jaká pak platnost a jaká životuov oprava, to se očitě vidí. Jest jistě Buoh předobrý, že nás všech podvrátě pod námi zemi do věčné propasti nepohříží. Časť jest jistě čas, abychom sobě usmyslili, slovo Boží upřímě
