se[1v]číslo strany rukopisustře, a jiné dvě sestře děvetce[3]~S i ~E „dievky“, Zelfu a Bálu. Synové těch báli sú se pravenie snóv Jozefových, ale Jákob volal je a řekl: „Synové moji, vy strácíte nábytky vaše, porúčejíce je mladým k hlédaní a k pasení. Oni málo rozumějí pastvám ovčím, a protož jděte vy sami osobně k stádóm. Mladé naše syny pošlete a sami paste stáda!“ Chtě Jákob túto příčinú syny své odvrátiti od závisti Jozefovy, nebo velikú nenávistí nenávidiechu jeho, ani kdy [2r]číslo strany rukopisuco milostivě mohli sú s ním rozmlúvati.

Znamenavše deset [bratří]text doplněný editorem[4]doplněno podle ~S přikázanie otce svého Jákoba, brali sú se pást stáda. A dva syny z jednoho břicha vyšlá ostali sú s ním doma a deset synóv s stády čtyřidceti dní ostali sú na púšči, nechodiece k uotci[g]uotci] kuodcy.

Tehda povolav Jákob Jozefa, syna svého, a řekl: „Synu mój, bratři tvoji pasú v Sichen a dnes čtyřidceti dní jest, že nižádný z nich nevrátil se k nám. Vsed na osel, vezmi potřebu jiedla, jdi a viz, dobře li se jim děje [2v]číslo strany rukopisui dobytku, a vzkaž mi a nemeškaj se zase ke mně vrátiti, synu mój Jozef! Nebo sem zamúcen pro bratra tvého Benjamina, nebo osiřel jest po matce tvéj a ještě ssáše. A již jdi, synu mój, a pozdrav ote mne bratří tvých, aniž tam ostávaj s bratřími tvými! Svědomo jest mi, že tebe nenávidí pro sny, kteréž jsi viděl a pověděl, kteréžto pán buoh zpósobie, a naplní svým časem.“ Modléše se Jákob za syna svého Jozefa, řka: „Pane bože, ty jsi byl s [3r]číslo strany rukopisuotci našimi, s Abrahámem, Izákem i se mnú! Buď s tebú, synu mój! Anjel jeho silný přitovařiš se tobě a přiveď tě zdráva zase!“

Tehdy Jozef s těmi krměmi bral se na osle k bratřím svým, i přišel do Sichen. Anjel boží nalezl jeho blúdícieho, sstúpiv s nebe v osobě pastýře, tázáše, co by hledal. Odpověděv Jozef: „Bratří mých hledám, ukaž mi, kde by pásli!“ A on řekl jemu: „S tohoto miesta otehnali sú se. Poď, dovedu tě k nim! Slyšal sem je rozmlúvajícé[5]~S „rozmlúvajície“, že by se [3v]číslo strany rukopisuchtěli hnáti do Dotaim.“

A když sú se tak spolu brali, přiblížili sú se k bratřím Jozefovým. I řekl anjel boží k Jozefovi: „Toť bratří tvoji, Jozef, kteréž onde vidíš sediece, již beř se k nim ve zdraví! Pán otcuov tvých buď stráže tvój!“

Bratří Jozefovi sediece jedli sú. Vidúce Jozefa zdaleka se berúcieho, rozhněvali sú se naň velikým hněvem a řekli sú vespolek: „Ej teď, vykladač snóv béře se, zahubme jej a vizme, co jemu prospějí snové jeho!“ I řekl k nim