a nenalezl Jozefa. Domněl se, že by zabit byl od bratří, i roztrhl své rúcho a pěstma bil se v hlavu svú a políčky dával v líce své. A pláče velikým pláčem, křičel a řka: „Běda, běda, běda mně bratře mój Jozef, běda mně o tobě!“ A obrátiv se od bratří i řekl: „Běda vám, synóm zlořečeným, zabili ste bratra vašeho, běda vám tak z velikého hřiechu! Co ste před pánem bohem učinili? Od počátka světa a ote dnóv Kainových nenie slýcháno, by kto zabil bratra svého! Běda mně o tobě, bratře mój Jozef! Běda mi radosti šedin otce mého Jákob a pláče jeho, který učiní všecky dny života svého! Ó nešlechetní bratří, poďte! Co poviete otci vašemu, když die: ‚Kde jest Jozef, syn mój milý?‘ Ó bratří zlořečení, kde ste pochovali jeho?“

I odpověděli sú k Rubenovi: „Pravíme skrze boha najvyššieho: neučinili sme jemu toho, což ty myslíš, ani sme jeho zabili, ani on umřel jest, než prodali sme jeho kupcóm izmahelitským za třidceti hřiven, když sú jeli do Ejipta. Protož vezmi tři hřivny, které tobě mají býti!“

Slyše to Ruben, plakáše pláčem velikým a hořce, řka: „Ó bratří nemilostiví, sviecnici otce vašeho zahasili ste, huol podpory starosti jeho zlomili ste! Ještě lépe by bylo jemu, aby nikdy byl synóv neměl!“

Bratřie jeho řekli jemu: „Teď sukně jeho krumpovaná, setněte kozla a ve krvi jeho omočme jí a pošlem ji otci a dieme otci: ‚Zvěř snědla Jozefa!‘ A nebudeme vinni před otcem jeho.“ I bieše roztrk mezi bratří, kto by otci sukni ukázal. Tehda řekl Ruben: „Vy ste učinili tuto nešlechetnú věc: svobodného prodali ste k věčnéj službě, a tak vy neste sukni k otci jeho! A vezmete zlořečenstvie za požehnánie.“ A snikše se v hromadu synové dievčí, Dan vzal sukni tu a odešli sú všickni k otci jeho.

A když uzřel je Jákob, řekl: „Kde jest syn máj Jozef?“ Odpověděli: „Zajisté ty s jej zahubil! Nižádný jeho nezabil, jedno ty! Zdali nevieš, že vlkuov mnoho jest na púšči? A my nemohli sme přijíti k tobě ve třidceti dnech, abychom vzeli potřebu, a báli sme se hnáti s stády před vlky. A věz to, otče, zajisté, když sme chodili po púščinách, nalezli sme sukni tuto krvavú. Proč si mládence poslal na pustočiny? A opatř, jest li to sukně syna tvého Jozefa, nebo nic?“

A když sú roztáhli sukni před otcem a jiné rúcho a když uzřel Jákob, inhed zaclonily sú se oči jeho a umenšilo se síly jeho od