Stra[226r]číslo strany rukopisumoty[15]levý horní roh stránky je utržený, začátek slova z předcházející stránky je doplněno podle smyslu (též Loriš 1903, s. 427) prázdnu učiniti a za měsiec zbaviti.“ Tarsia tu řeč uslyševši, velikým studem upusti zlato na zemi i vece jemu: „Nenieť toho, pane mój, ale slib tvój velmi mi jest vděk.“ Tehdy Atenagor jí vece: „Učiníš li to, že ten člověk vyjde z lodie, slibujiť tě od Stramoty zprostiti. Beřiž se opět k němu.“ Tarsia opět jide před Apollóna, a stojéci před ním, i vece jemu: „Navrátila sem se před tě, králi šlechetný, nesúci před tě múdrost a zlato, aby sobě jedno s toho vzal. A nebo zlato, kteréž si mi dal, a nebo slyš múdrost jednu ode mne, aby mě tvá milost přiučila.“ Apollón jie odpovědě: „Ó, přechytrá liško, viem, co myslíš. Chceš mě připuditi, aťbych mluvil s tebú, vědúci, že já zlata nevezmu. A protož své zlato schovaj sobě a mluv, což myslíš.“ Tehdy Tarsia vece:
„Duom jeden vědě,
uhodneš li, povědě.
Ten dóm vždy hlučí
a hospodář jeho mlčí.
A přijide muž bez koně,
nesa nit na lóně.
[226v]číslo strany rukopisuJenž hospodáře pryč ji [vleče]text doplněný editorem[16]pravý horní okraj stránky je utržený, slovo začínající písmenem „w“ doplněno podle smyslu (též Loriš 1903, s. 428)
dóm dierú pryč uteče.“
Apollón jí odpovědě: „Dóm, jenž ty vieš, jest řeka. Tať vždy hlučí. Ale hospodář jeho vždy mlčí, to jest ryba. Přijev muž koně, tociž rybář v lodí, nesa siet na lóně, i je hospodáře v domu, tociž rybu v řece. A dóm, tociž řeka, sietmi dierú pryč uteče.“ Opět vece Tarsia:
Vzróstu sem vysokého
a jsem dcera lesu krásného.
vidie[17]J. Loriš opravil znění rukopisu na „Wodie“ (Loriš 1903, s. 428) mě a já jich neznám.
Běžím cestú mnoho
a neostavím sledu ijednoho.“
Apollón vece: „Dcera lesu krásného a vysokého jestiť strom, z něhožto jest lodie učiněna. Tať nevidomé sluhy má, neb ji vietr pudí, jehožto nižádný nevidí. Tať běží mnoho cestú, a však sledu neostaví.“ I vece Tarsia:
„V horkých stolicéch sediech,
a však strachu[18]J. Loriš opravil znění rukopisu na „rucha“ (Loriš 1903, s. 428) nejmějiech.
Jednu věc v ruce držiech,
pro kterúž se méně stydiech.
Ten dóm hol bieše
a hospodář v něm nah sedieše.
Apollón vece: „Seděla s v horkých stolicéch beze všeho rúcha na laviciech. A ten dóm hol bieše, že v něm nic nebieše. I sedieše v domu ten hospodář s hostmi nah, tocižto v lázni, a drže […]text doplněný editorem[19]zde text končí, zbylé listy rukopisu se nedochovaly
