An[212r]číslo strany rukopisutiocha vzieti, když by mě jemu svázaného dal.“ Člavik[3]sic! peněz nechtieše vzieti a řka: „Toběť nynie viece jest potřebie, chovajž sobě toho, Apollóne, s větší ctí u tebe tito zlatí nežli u mne budú.“ Apollón přikáza koráb připraviti, vsed[q]vsed] wẛed v koráb i poručil se Pánu Bohu. A když již deset dní od břehu plul, v ty časy povětřie se proměni, proti poledniemu větru vsta s puolnocí vietr i vzbudi vlny, i sbúři se moře a odje vietr koráb na se, i počechu vlny korábem metati jakožto miečem. Až vlna jedna veliká přišedši i ztroskota koráb i poje puol korábu vysoce nad se, tak že jedna dska z druhú neosta. Střiebro a zlato letě na dno, rúcho i jiné zbožie potonu a lidé ztonuchu. Jediný Apollón dsku okročiv i poče se jie držeti. I plava na ní tři dni a tři noci. A čtvrtý den uzřev rybáře, an loví ryby, i poče k němu mluviti a volati a řka: „Ó, člověče, přibeř se ke mně, dajž život pracnému, spomoz hubenému.“ Rybář se k němu přibra, v svú lodie jeho vsadi a do svého domu jeho uvede. A pokrmiv jeho, káza se jemu naspati. A když se naspa, vece [212v]číslo strany rukopisujemu rybář: „Vieš li to, že podlé běhu morského jsi robotník mój, a neboť sem tě smrti zbavil. Ale nedaj mi toho Pán Buoh, bych chtěl zle[r]zle] zlie učiniti tomu, jenž mi nic zlého neučinil. Ale totoť pravím tobě, toť plachtička v kútě leží, obvina se jie, beřiž se na tržiště a hledajž sobě štěstie. A pakli nebudeš moci naleznúti, navratiž se zase ke mně a tu chudobu, kterúžť mám, na póliť s tebú rozdělím. A ty, budeš li kdy dobrý a přijdeš ke cti, dobrým mi to spomeneš.“ Apollón v jedné plachtě hospodáři svému poděkovav, i jide na tržiště. Naliť král té země cylibské, jmenem Altistratea, s svými pannici na mieč jhra, Apollón tu stoje i poče se diviti. Jedinéž král mieč upusti, Apollón to viděv, neby lén k tomu, poskočiv bystře, vzem mieč i poda jeho králi velmi poctivě. Král vzem mieč od plachetníka i poče mysliti, kteraký by to byl mládenec v plachtě, kterak koli v plachtici chodí, však matný nenie ani chlapský. Král hře konec učini i poče se tázati své čeledi, kteraký by ono jinoch byl v plachtě? A když jemu nižádný