by[208r]číslo strany rukopisula, radějšíť bych pryč zašla. A dřieve, nežliť jí budu, radějšíť tu budu, kdež mne nikdy královú nenazovú.“ To řekši i vsta od otce s pláčem velikým. Král uslyšev řeč tu, přikáza jie střieci, aby nikam neušla. I zarmúti se král velmi. Po několiko dnech přišel král ke dceři i vece jí: „Však to dobře vieš, že bez ženy dlúho býti nemohu, a kromě tebe jiné nechci mieti.“ Dcera jemu odpovědě: „Otče, pravíš, že by ty byl vítěz[e]vítěz] witież, nejsi, to věz, ač nesvítězíš nad svú zlú myslí, neb lepšíť jesti ten vítěz, ktož svítězí nad svú zlú myslí, než nad mocným králem ktož boj obdrží. Svítěz, hrdino, nad svú zlú myslí a nedaj o sobě ani o mně pověsti praviti.“ Král jie vece: „Na počátkuť bude z toho řeč, ale obvetšejíc brzo pomine. A to chci ukázati.“ A vyšed od nie, káza mnoho hedbábných postavcóv dobyti a v noci tajně jimi všecky ulice přikryti. A tak drahé postavce uzřevše lidé, nesmějiechu ijeden po nich tlačiti a choditi. A třetí den jechu se po nich i s vozy jezditi. Potom král přišed ke dceři i vece jí: „Ze v[208v]číslo strany rukopisušeho světa kráso. Vidíš li, žeť se lidé divie novině a o ní[f]ní] nie mnoho mluvie, ale jakž se ostará, tak jie i v usta nevezmú.“ Dcera jemu odpovědě: „Otče, viem to, že novina když obvetčí, lidé ji na čas podzapomenú, ale po stu letech, když ji kto zpomene, ihned se obnoví. A protož věz, králi, žeť bych radějše umřela, nežli takový skutek nešlechtený a neslýchaný učinila.“ To řekši i vsta od otce. Pak jednoho dne jdieše královna z chrámu v rúše drahém, připraveném od zlata, a slunečný paprslek obraziv[g]obraziv] obratiw se i udeři na tvář její. I poče se stkvieti tvář její tak, že by podobna viece k anjelu nežli k člověku. Král to stkvěnie uzřev, divem a milostí na zemi pade a okřív i jide ku dceři i naleze ji samu v komňatě i poruši ji. Dcera poče toho skutuku velmi plakati a velikým voláním svú čeled vzvola. A její pěstúna najprvé se do komňaty uteče a uzřevši, ana padla na zemi, i poče jí tázati, co by jí bylo. Tehdy jí ona povědě to, což bylo jí třeba. A ona ji ukoji a skutku toho káza jí tajiti. Král, což počal ho[209r]číslo strany rukopisuře,