[207v]číslo strany rukopisudcerku Bohem obdařenú po sobě ostavi, nebo v ní přirozenie nebylo v ničemž obmeškáno, jediné to, že ji bylo smrtedlnú[d]smrtedlnú] ſmrtedlne učinilo. A poplakav král i utěšil se. I rozesla posly tajně ve vše dvory kniežecie, která by byla k dřevní královně podobna. Poslové hledáchu i navrátichu se řkúce královi, že k dřevní královně nic podobného nenalezli. Posla druhé i třetie posly, ani ti co podobného k dřevnie královně nenalezli. I poče velmi túžiti, a tiem se jemu obnovi smrt králové, a z té túhy upade jemu v srdce dcery jeho krása. I poče svú dceru milovati. Ta milost, kterak byla tajná, ale však se tajiti dlúho nemože. Tak král svú dceru milova, netoliko slovy, ale také nesličnými skutky. Dcera králova to uznamenavši, i vece králi: „Smysla dosti máš, pomni, že s mi otec. A to vždy měj na mysli, žeť sem dietě tvé.“ Král jí odpovědě: „Zapomenul sem, by ty mi byla dcera. Ale myslím vždy v srdci a mám to na mysli, aby ty mi ženú byla.“ Dcera jemu odpovědě: „Nežli bych tvú ženú by[208r]číslo strany rukopisula, radějšíť bych pryč zašla. A dřieve, nežliť jí budu, radějšíť tu budu, kdež mne nikdy královú nenazovú.“ To řekši i vsta od otce s pláčem velikým. Král uslyšev řeč tu, přikáza jie střieci, aby nikam neušla. I zarmúti se král velmi. Po několiko dnech přišel král ke dceři i vece jí: „Však to dobře vieš, že bez ženy dlúho býti nemohu, a kromě tebe jiné nechci mieti.“ Dcera jemu odpovědě: „Otče, pravíš, že by ty byl vítěz[e]vítěz] witież, nejsi, to věz, ač nesvítězíš nad svú zlú myslí, neb lepšíť jesti ten vítěz, ktož svítězí nad svú zlú myslí, než nad mocným králem ktož boj obdrží. Svítěz, hrdino, nad svú zlú myslí a nedaj o sobě ani o mně pověsti praviti.“ Král jie vece: „Na počátkuť bude z toho řeč, ale obvetšejíc brzo pomine. A to chci ukázati.“ A vyšed od nie, káza mnoho hedbábných postavcóv dobyti a v noci tajně jimi všecky ulice přikryti. A tak drahé postavce uzřevše lidé, nesmějiechu ijeden po nich tlačiti a choditi. A třetí den jechu se po nich i s vozy jezditi. Potom král přišed ke dceři i vece jí: „Ze v[208v]číslo strany rukopisušeho