[190v]číslo strany rukopisuv kterémžto času podkomoří vzem sobě předřečeného žalobci, přijev řečenú žalobu dotčené vraždy chtě znovu vyslyšeti, k tomu sme my odpověděli, že řečená pře před námi jest prožalována a povážena, ač duovodu obrany života a zbožie, jenž slove notver,cizojazyčný text t. odboje, kterýžto duovod odboje obžalovaný má učiniti neb provésti. K tomu podkomoří jest odpověděl, poněvadž tak se dálo v súdu a nebo na právě, s přísahú to chci slyšeti, k tomu sme řekli: „Rádi vám přejeme pod túto výmienkú, aby nám v našich práviech to neškodilo“. Pod přímienkú řečených slov řečená pře od žalobce a obžalovaného naprosto byla poručena ubrmanóm k srovnání. Tehda podkomořie chtieše, aby obžalovaný řečenú vraždu jemu ukládal, k tomu sme my řekli, že od staradávna a od starších našich tak sme slýchali a že bychom na to listy královské měli, že rychtář našeho města vraždy a jiné všechny pře má súditi. K tomu opět podkomoří řekl: „Vám i rychtáři vašemu práv vašich přejeme, ale svú pokutu také chci mieti“, a přikázal jest rychtáři, aby fentoval obžalovaného v dvanádcti hřivnách, a když se to stalo, řečený základ složil jest v moc jednoho konšela pro právo. I žádá nynie obžalovaný sobě nálezu spravedlivého, poněvadž nám a rychtáři odsúzen jest pokutovati, zdali nemá slušně od pokuty podkomořieho zbaven býti aneb co jest v tom za právo. Na to bylo jest ortelováno, poněvadž předpověděná pře před rychtáře a konšely k súdu přišla jest měsckému, podkomořie nic nemá s ní činiti ani pósobiti, ale příslušieť i s pokutami k rychtáři a konšelóm města.
Ktož nepostaví svědka k zavitému roku, potom jeho stavěti nemuož
Hašek učinil žalobu, kterak Mikuláš dlužen by jemu byl tři loty zlata, řka, že spravedlnosti své chce konšelem dovésti. K tomu Mikuláš odpověděl, dluhu odpieraje, ale svědectvie přísežného muse trpěti, a když jest přišel súd zavitý, Hašek nepostavil jest konšela, ale rychtáři a konšelóm na súdném miestě sedíciem svój odjezd pro pilnú potřebu skrze jednoho konšela na jiné konšely vzpověděv, odjel jest. A poněvadž člověk svědka svého nemuož puditi, aby jemu v
