[185v]číslo strany rukopisuOpět nižádný pod klatbú v kostele neb z kostela ohrady neb tvrze nesměj sobě dělati neb vystavovati, ani jeho kerchova pro spravedlnost jeho kterýmikoli obyčeji okopávati neb ohrazovati.
Opět žádný z laikóv ižádného žáka oděv kněžský a pleš nesúcieho bez rozkázanie súdce kostelnieho směj jímati. Pakli to učiní, pro ten skutek v klatbu padne, z kteréžto sám papež muož jej rozhřešiti. A ovšem nad to k jeho potupě žákovstvo města, městečka, vsi, hradu neb fary tiemto přikázaním, nečekaje jiného, přestaň služby božie, dokudž by skrze úředníka duchovnieho kraje toho, na něhož to hned mají vznésti, nebo jinak nebyl by zproštěn, aniž kto z přátel neb příbuzných žáka tak lapeného k jeho vysvobození pod pokutú klatby směl co zrušiti neb bezpečnost toho rušenie položiti. Avšak jestliže žák běhún v zlodějstvu neb v jiném zlém skutku lapen byl a podezřen by byl z utečenie, tehda z tohoto našeho svobodného odpuštěnie obecnieho, kteréž nynie dáváme, moc světská s odsvědčením žákovstva, ač muož slušně jmieno býti, neb jiným vieryhodným, takového zločince muož jieti, a což najspieš muože súdci kostelnímu postaviti k tresktání vedlé práv duchovních.
Pakli by kto smělostí svatokrádeže preláta, kanovníka neb kteréhožkoli žáka kněžsky se nesúcieho zabil neb ochromil, krom těch jiné rozličné pomsty, práva všech náprav, ač jest které držal od kostela, buď toho právem zbaven, a ty věci, kteréž jest držal, k kostelu buďte navráceny svobodně. Právo poddacie {dědičné}meziřádkový přípisek mladší rukou, měl li jest které v jednom neb viece kostelech, pro ten skutek ztrať, a to na biskupa spadni toho kraje. Synové jeho a vnukové až do čtvrtého pokolení po rádu mužském sstupujíce k kněžstvu ani k kterému užívaní kostelniemu nikoli dopuštěni nebuďte. Ti pak, jenž všelijakú zlost přemáhajíce, arcibiskupovi neb biskupovi nepřátelsky zprotivili by se neb některého z nich zbili, jali neb zabili, neb zločincóm k tomu radili, pomoc aneb přiezen činili sú, ani i jich sstupující i pomocníci jich, jakož nahoře, do čtvrtého řádu neb stupně pro každý takový skutek upadají v pomstu od práva jim ustavenú.
Opět ač by kto urozený popravce, buď laik neb ktožkoli, lapil by kterého žáka, jenž se po žákovstvu nese, neb oblúpil zbožie některého kostela, kaplanové hradští a faráři
