[167r]číslo strany rukopisubýti vyslaní přísežní hodní a rozšafní, jenž jejich svědectvie k súdu mají vznésti.
O zavržení svědkóv pro prohřešenie
Svědkové před pruovodem, jenž nejsú z prohřešenie přemoženi, ani jsú se seznali, jestliže ty časy, když vystaveni budú k svědčení, byli by dostatečně z prohřešenie přemoženi, ještě od svědectvie se odmietají.
Ktož svědky v které při zamietá, také nemuož v též při svědkóv vésti
Ktož před súdem slavně svědkóm odpierá, zbráněn bývá od vedenie svědkóv v též při, leč by co nového zašlo, jenž by zvláštnieho duovodu potřebovalo.
Svědkové nemají odehnáni býti pro lest odporné strany
Jestliže by strana chtějíc umenšiti hojnosti duovodu súpeři svému, pudila by některé ku přísaze, aby svědectvie rady a pomoci jemu nečinil, bez odporu přísahy takové budú li od súpeře vedeni, jich svědectvie má slyšáno býti.
Obžalovaný z prohřešenie nemuož svědkem býti, dokud se neočistí
Jestli kto obžalován z kterého zaviněnie, hned obtieženo jest jeho domněnie, protož nemuož býti veden k svědectví v tom prohřešení, leč se prve dokáže býti nevinného, nebo svědkové mají býti beze všeho podezřenie a zlé pověsti.
O svědectví bratří v při hlavnie
Známo jest, že bratr miesto bratra v těžké při, totiž zlodějstvu, lúpeži a těm podobné, nemuož svědčiti. Opět ač obžalovaný k očištění své viny vystavil by bratří své k svědomí, a ti od žalobníka byli by zavrženi, jednie leč obžalovaný prve učinil by osvědčenie, že chce jiné svědky vystaviti miesto bratří odvržených, nemóžeť jiných vystaviti, nebo pravdě jestiť příslušno, že jest prve proto bratřie vystavil, že jest jiných neměl.
Opět kteříž mezi jinými krom své přirozené země dlúhý čas bydléce zjevně přede všemi slyšícími vyznali by se bratřie vlastní býti, přijde li jednomu z nich potřeba, nemuož druhého za svědka vystaviti,
