pře[126r]číslo strany rukopisukáženo, aniž jich krchovové skrze zmařenie těl nebo jinak buďte porušeni.
Opět že podobenstvie oděvu zevnitřnieho, kterýž židé s křesťany nesú nerozdielně, tak veliké ovšem uvodí nebezpečenstvie, že skrze nevědomie křesťané židovským a židé křesťanským ženám se přiměšují, protož aby přestúpenie tak potupného smiešenie skrze zástěru takého pochybovánie druhdy pokrytého neb posmířeného viec vymlúván býti nemohl, ustanovujem, aby samcové židé na svých hlavách klobúky široké, jakož sú zvyklí od staradávna, nosili, a ne kukly. Ženy pak pod šlojieřem neb jiným přikryvadlem hlavy modlitebník neb rúchu přikrývající nad čelem mějte. Tak po vše časy takovými znameními od křesťanóv rozeznáváni buďte. Kterýchžto znamení jestliže by židé nepřijali ve dvú měsieciech od tohoto oznámenie, jakož jest pověděno, tehda obcovánie křesťanské (skrze odsúzenie pod klatbú) buď jim odjato, a ku pokutě časnieho pána toho miesta, kterýž jich {židuov}meziřádkový přípisek mladší rukou k tomu nepřipudí, žákovstvo světské neb duchovnie města, městečka nebo vsi, kdežto židé tak rozdielně obývají, tudiež vuobec službu boží stavte, dokudž by židé tohoto ustanovenie úplně neuposlechli.
O židech a o základiech {movitých}meziřádkový přípisek mladší rukou
Žid toliko na základ mohovitý neb na zbožie mohovité, {základu dluh přísahú dluh zpraví, ale na věcech movitých svědomím neb listy}marginální přípisek mladší rukou kteréž má v své moci zamčené, přísahú muož svuoj dluh obdržeti, ale jinéť jest o dědictvích a věcech nemohovitých, kteréž sú jemu v základě zastaveny, jakož potvrzuje to, má svědomím nebo listy okázati.
O žalobě žida jednoho na druhého
V žalobě, kterúž činí žid na žida, sami přísežní židovští ortel mohú vyřékati, leč by snad nechtěli
