[124v]číslo strany rukopisudřieve měsiece bez jiné lichvy vzieti nenie povinen. A též když se stane počet mezi křesťanem a židem, nebude li židu dřieve měsiece zaplaceno, na první lichvu zroste jiný lichva. A duovod toho jest z obdařenie zápisu židovského, kdež se píše takto: Opět jestliže křesťan od žida svuoj základ vyplatil by tak, že by lichvy nezaplatil, ty lichvy zaplať dřieve měsiece, aby na ty lichvy jiné nevzešly, protož oklamávajíť židé křesťany v tom, že vyplacenými základy aneb počet s nimi učiníce, o dluhy hned čtrnádctého dne na první lichvu druhú lichvu počítají.
O druhém pak súzeno jest bylo k straně křesťana, nebo žid ztracenie základu měl jest oznámiti hnedky, aby tiem jist byl neb nájmem toho času, když se s křesťanem počítal o lichvu. Cenu pak základu ztraceného nemuož křesťan o tom svědkóv mieti, svú přísahú potvrdí. A tento ortel vyňat jest z obdařenie zápisu židovského, kdež se píše takto: Opět ač by z příhody ohně neb skrze krádež aneb mocí své věci s základy zastavenými ztratil, a to by známo bylo, a křesťan, jenž jemu to zastavil, ovšem by jej nařekl, žid svú vlastní přísahú se zprostí, a i z toho, kdež die, a to by známo neb svědomo bylo, zjevné jest, že ztracenie základu má oznámeno býti a nezatajeno. A znamenaj, že při takových věcech velikú moc má toto oznámenie, jenž slove urkundcizojazyčný text, t. vědomie, nebo podezřenie odjímá.
Diel židu zaplacený na jistině li či na lichvě má sjíti
Ač by křesťan dal by diel židu v dluziech a potom by mezi nimi otázka byla neb žaloba
