[24]číslo strany rukopisuto bylo dáno neb jinak pójčeno.

Nepoctivé a přieliš lakomé jest prositi za ty věci, kteréž ještě nejsú, a často marně mysliti, aby cizích věcí pánem byl, kteréžto věci tajným božím súdem, kterýž slušie na jiného, mohú rychle opanovány býti. Pakli by kto takovým lakomstvím pohanben jsa zjevil sě, úplně buď zbaven těch věcí, za něž prosil, aniž moci bude buďto prosbú, dáním nebo kterú jinú příčinú obsielati nebo upomínati krále z těch věcí svrchupsaných, kteréžto všecky věci o úřadech duchovních, ješto sú ještě na Královskú Velebnost nespadly, ačkoli k Jeho Velebnosti právo podacie příslušie, rozuměti i z toho viniti též právo velíme i přikazujem.

Pravda svědčie, všeliké královstvie v sobě rozdělené, žádný nepochybuj, zpustne. Ano rozum přirozený nás učí, že moc každá silnějšie jest svorná než rozptýlená. Neb co by platno takovú péčí, nespáním, nesnázemi a takovú prací královstvie naše české již dobře poražené naším sbožím opraviti a ke cti královské výsosti a ku pokojnému stavu poddaných přivésti, jestliže by nepřátelskú převrhlostí a nebo těch, ješto škoditi chtie, falešnú prosbú po chvíli roztrháno a lehce zkaženo bylo[h]bylo] byti?

Protož tomu smrtedlnému neduchu cestu [zameziti]text doplněný editorem chtiece a obyčejné opatrnosti našie lékařskými pomocmi bydlivě vstřiec jíti mieníce s pomocí boží to jednáme, jehožto milostí stkvie sě královstvie naše, a na Velebnost naši slušie, abychme spasenie hleděli lidského. Protož tiemto vyřčením věčným přikazujíce zahajujem všem kniežatóm, šlechticóm, nápravníkóm a jiným urozeným i také měšťanóm neb obecným lidem královstvie našeho českého, aby žádný z nich nižádným rozumem ani kterú pří neb věcí ani kterú cestú, ješto by vymyšlena mohla býti, někdy v některú chvíli nesměl ani se pokúšel nerci prositi, ale ani požádati na Králově Velebnosti za kterú svobodnost neb z obce vynětie aneb za jiné kterakovéhož koli pokolenie buď odlúčenie neb oddělenie, buďto na osobě neb na zboží, na práviech neb na svých hradech oblášť, nebo v zemiech vedlé řečeného královstvie nasazených, skrze kterúžto prosbu našich neb jiných po nás budúcích králóv českých práv zřiezených a přikázaní, sám se takový a své země, hrady a města všelikterá neb práva mezem a je duostojenstvie královstvie řečeného příslušejících směl by sě práva a svobodna řéci a nevinného nazvati ta města neb země spolkem neb rozdielně svobodna neb kterakovým koli během vyňata.

Ale nadto i páni ti osobně s zeměmi, s hrady a se všemi právy i také s panstvím