panoši při s naším dvorem o meze lesnie událo se jmieti, tehdy s strany královy buď postaveno devět hajných neb služebníkuov a s strany panoše tolikéž vladyk neb panoší. Ti, když před purgrabí našim neb před vladařem krajiny té přijmúce k tomu jednoho neb dva rytieře poručníky zvláště vydané od Královské Velebnosti, kterýmižto miesto té pře a ruoznice pilně buď opatřeno. A purgrabie neb vladař i ti rytieři přímluvu k tomu všickni učiniti mají a tu při pilně ohledati, aby mohli řádně smluviti, kopati kážíc kopy veliké a meze pevné a znamenité, skrz něž ta pře byla by udušena, aby žádná potom nebyla zuostavena příčina sváru. Pakli by nemohli podobně smluviti, tehda purgrabie vydaj tři svědky z devieti postavených svědkuov, na kteréž los spadne, což by pochybovali v té při, najprv přisežte, a vydajte svědectvie pravdě a tomu, oč se je súd počal, a meze buďte zasazeny vedlé těch svědomie. A tak i právu našemu bude poraděno a věrní naši velikými a dlúhými škodami nebudú obtieženi.

Lesuov našich divné z zemí i také krásné shromážděnie netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnú stráží ode všeho rúbanie, leč bychom co komu zvláště dopustili, zachovati mieníme a nepoškvrněné věčně je jmieti chtiec, přikazujem, aby žádný hajný náš ani lovčí ani která jiná osoba žádnú věcí nesměl jich rúbati ani kterého dřeva z těch lesuov vyvésti ani utratiti neb prodati, leč toliko súš anebo což by větrem padlo. Toho jedné dvuojího lesu požívati a jej hajní naši prodávati k užitku komory našie vedlé obyčeje starého mají, jedné leč by z jistého královského vědomie a zvláštnie milostí bylo by co pójčeno komu zřetedlně listy královskými otevřenými; pod pokutú, ktož by proti tomu učinil, utětie ruky pravé, ješto jí pomoc najvěčí jměl z úmysla shřešiti, a dědictvie jeho do komory našie obrátiti, kteréžto by od dvoru našeho neb od nás za službu ostřiehaní lesuov držal.

Když by se koli přihodilo, že by hajní naši neb lovčí někomu vedlé lesu koně a vuoz vzali, majíce za to, že by s tiem vozem přijel chtě drva krásti z našich lesuov, a on že by toho přel, zdá se hádanie o tu při i staň se, jakož sme shledali za právo držáno býti až do sie chvíle i činíme za právo v takových příhodách, dva najméně hajné neb lovčí na našem královském dvoře před úředníky našimi těch krajin abyšta byla, od nichžto najprvé přísahu přijmúc dvěma prsty zdvihnutými, jakož obyčej jest,