zdra[110r]číslo strany rukopisuvie jest okršlka všech lidí a král[dn]král] kterak[91]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 74r: král neb knieže múdrý jest lida pevné ustavení. Protož přijměte kázeň skrze mé řeči, a prospěšnoť bude vám. Nebo já žádal sem a dán mi jest smysl a přišel jest v mě duch múdrosti všech království i stolic duostojnější. I řekl sem, že bohatstvie nic nenie k přirovnání jejiemu, aniž sem jie přirovnal k drahému kameni, neb všechno zlato k jejiemu přirovnání jest jako drobný piesek a jako bláto bude domněno střiebro proti ní. Nad spasenie a nad krásu miloval sem múdrost a umyslil sem sobě ji mieti za osvětu, neb světlo jejie jest spolu s ní, i bezčíslné poctivosti skrze ruce jejie. A byl sem utěšen ve všech věcech, neb mě předcházie tato múdrost. A viděl sem, že ona jest mátě všeho dobrého a onať jest neskonaný poklad. To jest ta věc přieliš drahá, skrze kterúžto mohli bychom našeho duostojenstvie dosáhnúti a při naši podlé vuole našie vyvésti, a jinak nic, nebť nám slušie s rozmyslem všecky věci jednati. Neb máme na se hrubého doktora a ostrého žáka, kterémuž ovšem múdrost známa jest, ana před ním hráše, když svět stvořil jest. I kdyby ráčila Jejie Milost poopustiec nebe a s námi zde na malý čas pobyti, ještě radovali bychom se u plesání, ale což býti móže? I pojměmež[do]pojměmež] pomieÿ/meż aspoň [s]text doplněný editorem sebú chytrosti, opatrnosti a zvieš to, pane náš, žeť nám oni najlépe zjednají potřebnost v našich běziech. Také neopúštějme lsti a nevěry mieti, nebť nám jich potřebie jest. A ty zvláště, pane náš, rač mieti pilnost uměnie všeliké nepravosti, v tom chytrostí neopúštěje, opatrnosti nezamietaj, aby známa nebyla. A tak zkvetneš jako dřevo plodné a budeš povýšen v umění a vejdeš v bázeň všemu lidu a stkvieti se bude uměnie tvé přede všemi národy a těžkoť sě kto ostřeže oklamání tvému, by nebyl tobě poddán. A budeš spravovati lid svój v hojném zatvrzení a rozšíříš jméno tvé věčně. To jest vuole všie obce pekelné, abych Tvé Milosti to oznámil, co mi na mú mysl přišlo. I odpusť sluze svému sprostnosti řeči této, neb netoliko, pane, tobě hodno jest o tom věděti, ale všem nám, čím se máme spravovati a kterak sě v puotkách našich mieti.“