[108v]číslo strany rukopisusě, to vědúc, slyštež teď posly tyto, kteříž vysláni jsú byli k všemohúciemu, a přeslyšiece poselstvie jeho, povážiece, budem na to mysliti, co bychom v časy budúcie činiti a jednati měli, neb vězte, že velmi zklamáni jsme od potřenie, jakož uslyšíte.“

Tehdy opět vystúpiv Solfernus, jakožto muž počestný a zachovalý poče vymlúvati velmi řádně o svém poselství, kteréž napřed položeno jest, co a kterak jednali sú a kterak všetečně a kvapně ti soudce, na kteréž jsú přišli, bez potazu „že i nám výpověd o všecko jich právo učinili sú“ a že plnú naději mají, by nebylo Michala archanjela, že by ovšem právi a v pravé pravdě a spravedlnosti shledáni a nalezeni byli. „Než on najviec svú výmluvností a opatrností pře božské líčením a vypravováním o to nás připravil jest, jenž ovšem nemělo by jemu to tak projíti, na to tak sami račte pomysliti a toho povážiti. Také viece račte teď pak výpověd tuto přeslyšeti, kterak jsú ti ubrmané učinili mezi námi, na které ste přijíti kázali, v níž shledáte, kterak jsú nám dvořané nebeští učinili.“ I vece Solfernus Tartareovi doktorovi: „Čti tu výpověd, pane Tartaree.“ Jenž vystúpiv, aby mohl ode všech slyšán býti, poče tu výpověd čísti: „Ve jméno Trojice svaté a nerozdielné, amen.“ A když tu výpověd obec všecka pekelná přeslyše, zamútichu sě zamúcením velikým a trápiechu sě bolestí nesmiernú, stýskajíce sobě, nevědiechu, co by měli činiti, neb harcováchu jako vzteklí pro nezbednost běhu svého[di]svého] ſwieho ďábelského. Tehda Luciper, vida lidu svého zamúcenie veliké, jako lítost nad ním maje a boje se něco z toho horšieho vyjíti a také chtě je viece v zlosti jich zatvrditi, i vece k nim takto: „Moji věrní a vždycky stálí, viem a svědom sem úmysla vašeho, že vám této křivdy a toho bezprávie od tohoto rady učiněno jest a velmi líto, a jste proto se mnú v tesknosti veliké. Ale bychom tak tesknost majíce opustili to, oč se nám křivý ten nález stal, nynie, a oč nám se děje od Boha dřéve řečené bezprávie, nevcházej to v srdce vaše aniž o tom buď nynie pominuto v mlčení, protož moji najmilejší přietelé a bratie, chciť vám radu a učenie dáti, jímž by[109r]číslo strany rukopisuchom