pochlebovánie a špehovánie, a koho by osočiti mohl k Bohu. Nebť on na špehy nakládá, aby věděl, kde se co děje v kterém kútě, aby tiem lépe líbiti se mohl. Nebť bych chtěl za to slíbiti, žeť mu nenie rozkázáno, byť koho svého nechal v ráji, ale z pravé všetečnosti těchto dvú anjelú svých nechal jest v ráji a stuoj to dlúho neb krátko, musíť mu toho líto býti. I prosímť za to, račtež raditi, co máme činiti.“
Tehdy Solfernus jakožto starší po Luciperovi, múdrý a rošafný, poče mluviti a řka: „Slyšte všichni, coť já mluviti budu, a pozorujte pilně, a ač bych co neopatrně pověděl, opravte milostivě, neb usta má múdrost mluviti budú k běhu stálému a dokonalému. Najprvé važte a pomněte toto, od koho jsme sehnáni s slávy přiebytkóv našich, druhé, kam sme sehnáni, a třetie, pro koho sme sehnáni. Cele zdáť mi se, ať bychom najprv a najpilnějie k […]text doplněný editorem[28]nečitelný text, srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 17v: k Bohu o to hleděli, a to tiemto obyčejem: vyberúce z sebe hodné a múdré, i učiniti k němu poselstvie a žádati toho, ať nám naše dědičné obydlé spravedlivé učiní, s kteréhož nás sehnati kázal, a nevieme, komu k libosti. Ať nás zase do nebes navrátí a naši službu ať radši zachová, nežli by z nás nepřátely měl. A učiniti poselstvie poctivé a kázati poslóm pěkně mluviti, nebť jest hoden poctivosti, nebť jest vyšší nás, pravdu mezi sebú řkúce. A viemť já, žeť on také múdrý jest, žeť nám dá takú odpověd v pravé pravdě, že všichni porozumieme, budeme li čáku mieti k navrácení, čili nic. I zdáť mi se lépe i užitečnějie k hlavě o to hleděti, nežli k nohám, neb s’ ty, Lucipeře, chtěl, aby ten Adam byl obeslán, jenž jest od něho stvořen, i slušnějíť jest Boha samého obeslati o to, než koho jiného. Druhé sem řekl, kam jsme sehnáni, že jsme v bolest a v biedu sehnáni, a z veliké radosti, to bude jemu také pověděno a bude oznámeno přede vší říší nebeskú, že se k svému opoviedáme. A tudy nebudeť se směti pokusiti žádný o naše přiebytky, kteréž v nebi máme. A žádajme, ať našich přiebytkóv nedává nižádnému. A pak, dal li by komu naše oznámenie, již bychom k tomu nebo k těm toho hleděli. Třetie sem řekl, pro koho sme sehnáni, totižto sám li nás z své vuole nechtěl mieti, čili komu k libosti, čili kerú vinu hodnú má k nám, jenž by pro ni měl nás tak sehnati od také slávy. To bude otázáno
