„Osviecené knieže i vy milí páni, jakož žádáte věděti úmysl všie obce o tomto poselství, kteréž jste umienili učiniti k Bohu všemohúciemu, tak sě teď všie obci ďábelské líbí a všichni k tomu svolují, věřiece a prosiece, aby to tak jednáno bylo, aby všichni smlúvu a konečné miesto měli, co se toho záštie dotýče. A Vašie Milosti porúčejí mocně a praviec: ‚Zjednáte li zle, žeť vám bude zle, pakli dobře, všickniť vám děkovati budem.‘“ I vece Comunitarius: „Tak li vaše vóle, což sem mluvil?“ I zvolachu všichni: „Tak, tak.“

Tehdy Luciper vece: „Milí páni, viete to dobře, žeť sem já i s mú radú nikdy nic nezjednal bez vašie vóle ani ještě chci. Aniž co činiti mieníme, než což by bylo k vašemu dobrému a poctivému, a to s vólí vaší. Jedno buďte věrni a stáli, pomáhajíce sobě ustavičně, což by bylo k rozmnožení sboru našeho ďábelského.“ A těmi i jinými řečmi potvrzováše jich Luciper v jich zlosti. Tehdy Solfernus s posly s jinými, vzemše povolenie ode všie obce a velmi řádně schovavše listy, což najspieše mohli, ihned strojili se do nebe jíti.

A když již Solfernus s posly jinými hotovi biechu, bráchu se mimo ráj upřiemo tudy, jakož Buoh z ráje a do ráje chodieše. A když přijidechu k branám nebeským, tehda uhlédavše vrátní a strážní královstvie nebeského Solferna i s jinými čerty, zavřěchu brány nebeské i počechu mluviti k nim, co by chtěli, že jich pustiti nechtějí. Tehdy Solfernus velmi pokorně vece: „Kralujíciemu králi, Bohu a Pánu vašemu, jsme poslové ode všie obce ďábelské a že bychom měli nětco maličko od Lucipera i ode všie obce ďábelské s Jeho Milostí pomluviti.“ Tehdy vece jeden anjel: „I zdali opět chcete kterú svádu skrze vaši nešlechetnost zjednati, aby opět búřka stala se někaká zde pro vás?