ohromeni biechu strachem a bázní velikú tak, že nevědiechu, kterak poselstvie, s kterýmž od svých pánóv vysláni biechu, počéti, aniž vědiechu, co činiti mají, než každý jeden druhého postrkaje napomínáchu se, aby poselstvie zdáli, tehdy vida to sedící na tróně, že jsú Svatostí Jeho omámeni, i poče mluviti k Michalovi archanjelovi, aby k těm poslóm řekl, aby mluvili bez strachu, což jim potřebie jest, že jim nemá překáženo býti. A Michal šed k nim i vece a řka: „Počátek i skonánie, Buoh věčný, tak praví vám, máte li oč mluviti s Svatostí Jeho, aby mluvili, nic se nestrachujíc, že vám nemá překáženo býti, ale máte vyslyšeni býti poctivě.“ A oni nedachu Michalovi na to odpovědi nižádné, protože s pánem jich Luciperem i s nimi tudiež bieše v nepřiezni pro ten boj, v kterémž božím přikázaním přemoženi biechu od něho a s nebe sehnáni, než jako poopustivše strach, postavichu se svobodnějie i smělejie před Bohem a říší nebeskú. Tehdy Solfernus vece, lehky obrátiv se k Tartareovi: „Kde máš list věřící, dáš jej sem?“ A Tartareus viněm škatuli z váčku a rozvázav ji a vyněm z nie list na pargaménu s visutú pečetí aneb s majestátem, i poda jeho Solfernovi. Kterýžto Solfernus, vzav list od něho, obrátiv se tváří k obličeji božiemu, pokloniv se s počestnú poctivostí, smek kuklu škaredosti své tváři dosti jasnú, ztáh ruku s listem i poče mluviti:

„Veleslavný králi a panující Pane, svatosti a mocnosti tvé i tvého stkvúcieho kralovánie, osviecené knieže, pán, pan Luciper, s jinými pány svými nás u poselství k Svatosti Tvé poslal jest a teď Velebnosti Vaší dáti list kázal a poslal jest.“ A políbiv jej i poda jeho, přistúpiv blíže. A Hospodin káza Rafaelovi kancléři list od něho vzéti a pilně jej ohlédati. A Rafael vzav list, ohléda pečet pilně a písmo, čie by bylo. A ďáblé poodstúpichu dále, aby list mohl samým, komuž svědčí, svobodně čten býti. I poče Rafael list čísti, jenž takto psán bieše: Králi kralujíciemu etc.cizojazyčný text, jakož