rychle zavolati jiného posla, jenž slovieše Bezofar. A když přijide Bezofar mezi ně, tehdy Lunarius poče jemu poselstvie rozkazovati a řka: „Přikazujíce přikazujemť pod milostí naší, aby rychle beze všeho odmlúvanie běžal do ráje rozkoší božích. A nebudeš li moci tam vjíti, ale pilně proto shlédaj, kudyž budeš moci, co tam dělá ten, jakož v ráji jest, a s kýmť jest, jsú liť kteří od Boha s ním zóstaveni. To nám pilně shlédni a shlédna to, nemeškaj nám dáti věděti zase sem na toto miesto.“ Tehdy Bezofar běže rychle, a by toho velmi pílen tak, jakož mu bylo přikázáno. A přišed k ráji, i shléda, an Adam s Evú chodí po ráji a dva anjely s nima, s Adamem jeden a s Evú druhý, jenž strážní sloviechu, a ta pamatováchu je, aby pomněli, co jim Buoh přikázal byl, chtě odjíti z ráje. A pozna ty anjely Bezofar, že jsú z kuoru Michala archanjela, jakož je v nebi viděl prvé. Tehdy prvé shlédl všecky věci pilně i rychle běže k svým pánom čertóm. A když pověděchu, že přišel Bezofar, uzřechu jeho rádi, a kázavše jemu k sobě vstúpiti, i počechu jeho tázati, kterak jest zjednal poselstvie.
Tehdy Bezofar jako posel múdrý a rošafný, jako by poodpočinul a pomlčal, i je se praviti krátce řka: „Všie velebnosti [hodní]text doplněný editorem[27]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 16v: hodní, páni milí, když přijidech k branám ráje a vjidech svrchu nad branú s velikým strachem, neb jakžkoli ráje zazřech, tak mě obklíčil strach veliký, a neviem proč. A když sě dívach po ráji, uzřěch, an chodí ten po ráji, ale nenieť sám, nebť jest s ním ta Eva jakás. A dánť jest každému anjel k stráži jich, nebť sem slyšal, ani je napomínají, aby s jakéhos dřeva nejedli a pomněli, co jim Buoh přikázal, chtě z ráje jíti. A jmenujíť ty anjely strážné své, ale hledieť jich velmi pilně. A račte věděti, žeť jsú ti strážní Michala archanjela a jistěť to nenie přátelsky, pane Lucipeře, zdá mi se svých pójčovati proti vám. Jak pak neviem, máte li co dále činiti. A jinýchť sem takových věcí neznamenal, nebť sem pospiechal, jako ste mi rozkázali.“ Tehdy poděkovachu jemu z poselstvie, i kázachu jemu vystúpiti z rady.
Tehdy Luciper hněvaje se, poče mluviti a řka: „Viemť já to, žeť nenie do toho Michala nic jiného než
