chudým nalezen nebývá a všichni světí bojie se jeho. A já oud Svatosti Jeho sem. Též mám sě báti, abych chudým nalezen nebyl od svého dobrého, neb ktož nemá a nic dobrého do sebe aneb snad málo, toť chudý jest. A protože vy málo neb nic dobrého do sebe nemáte, i jste chudi a lží sě obchodíte a obieráte, mnoho slibujete a málo plníte. Nebo kterak muož ten mnoho dáti, a sám nic nemaje? A vy slibujete mi mnoho dobrého dáti, abych s vámi byl. A já viem, že jste všeho dobrého zbaveni a bohatstvie dobrých skutkóv že nic nemáte, než chudobu a psotu trpíte, že jiným téhož žádáte. A protoť vás drží pýcha a jste přikryti pýchú. I nechte řečí svých chytrých, nebť mój Buoh zahladí všecky, kteřížť nepravost činie. A ktož sě vuoli jeho protiví, nebudeť moci odolati, neb jeho rámě, totiž moc, zetřena bude od Hospodina Pána. A já člověk jsem v tomto zamúcený, všakť proto mám naději a viemť o ní, žeť zproštěn budu z rukú vašich. A přijdeť po mě Hospodin v blesku moci své a moc žádná neostojíť před ním, neb ten den vykúpenie učiní lidu svému. A jáť viem i tomu rozumiem, žeť sám nebudu u vězení tomto, ale i mnoho jiných, jenž snad někteří i s vámi zde zuostanú z dopuštěnie Boha mého. Ale ve všem sě radujte, byšte všechny obdržeti mohli v svém vězení, tomto žaláři, nechť bude moc mocí odolána a přemožena. A jáť jsem jeden z očekávajících vysvobozenie s doufáním. Protož, Solferne, darmo viece netrap duše mé a nevylévaj řeči nadarmo k svedení mne, neb jsem já viděl a slyšal ty věci, o kterýchž nynie zmienku činíme, a tohoť jsem jist. A cožť jsem viděl, nesnadněť mi jest tomu jinak uvěřiti, neb návod a rada vaše, kterúž za upřiemnú pokládáte, radiec mi, abych Bohu mému s vámi sě protivil, jistě toť já sobě za svědomie pokládám a za těžký smutek. A velebnéť jest jméno jeho a v něhoť úfá duše má a tělo mé odpočívatiť bude v naději.“

Pak Solfernus slyše a rozuměje řečem jeho, že v ničemž jeho svésti nemóže, divě sě tomu a byl truchel proto, neb úfáše své mudré chytrosti a vtipné rosšafnosti i v dospělú výmluvnost svú vždy, že navede Adama a skrze to že by měl čest a chválu od jiných ďáblóv, a v tom aby sě pochlubil před jinými. I vece k Adamovi: „Adame, Adame, co to uslyšechom