[44r]číslo strany rukopisuotce svatého nemohu trpěti. A protož, otče svatý, když se tebe mocný bóh mój bojí, mnohem viece já mám se tebe báti. Jehožto svatý Felix svaté vieře naučiv pokřstil. A když pohané v jeden čas své modle se modléchu, svatý Felix, drže v své ruce list, na němžto Páteř bieše napsal, před tu modlu přistúpiv, vece: Jest li toto pravý bóh, pověz mně, co já toto v ruce držím. Jemužto když ta modla odpověděti nemohla, všickni pohané se pokořili[36]pokořili] KNM III D 44 má pokřtili, a svatý Felix mši odslúživ, všem lidem mír a požehnánie dav, na podlahách křížem padl, bohu se pomodliv, skončal a bohu se dostal. Amen.
Svatého Marcella
Svatý Marcellus byl v Římě papežem, a když Maximiana ciesaře z veliké nemilosti, kterúžto proti křesťanóm ukazováše, tresktal, a zatiem v jednom kostele u jedné bohobojné vdovy mši slúžil, rozhněvav se ciesař, z toho domu kázal chlév učiniti a svatého Marcella, aby dobytek pásl, bezděky pastýřem učinil. V tom úřadě svatý Marcellus mnoho let pokorně přebývaje skončal. To se dálo po božím narozenie dvě stě a osmdesáté sedmé léto. Amen.
Svatého Antonína
Svatý Anthonius když byl dvadceti let vstář, podlé rady svatého čtenie vše, co měl, prodal, a mezi chudé rozdal. A potom inhed bohu se poručiv, na púšť šed, a pústenníkový život vedl. A tu mnoho přékazy trpěl. A když jednú toho diábla, jenž v smilstvě lidi pokúšie, mocí své svatosti přemohl, zjevil se jemu ten diábel u postavě jednoho přečrného dietěte a tu před svatým Antoniem padl a to, že nad ním otec svatý svítězil,
