[41r]číslo strany rukopisupryč, ale tu do smrti bohu slúžiti. A když jemu svatý Pavel otevře, tu se míle uzřevše přitulista. A zatiem obědvati hodina se blížieše. V tu hodinu havran přiletěv, dvakrát viece chleba než jindy přinesl. A když se tomu svatý Anthonius poče diviti, svatý Pavel jemu vece, že ten havran na každý den mně božím kázaním chléb nosí, ale pro tě, milého hostě, dnes dvakrát viece mně jest přinesl než jindy. Potom tu sedše, poče druh na druha čest vzkládati, který by z nich chléb rozlomil. A zatiem sobě nepostúpivše, oba spuolu chleba dosáhše rozlomila a bohu poděkovavše pojedla. Potom muž boží Antonius odtad vstav, do své jeskyně jdieše brzo i pohleděv, i uzřel, ano svatí andělé duši svatého Pavla do nebes nesú. Proněžto [se]text doplněný editorem inhed zase vrátiv, nalezl, ano tělo svatého Pavla, jakž klečal, bohu se modle klečí tak, že mnieše, by ještě živ byl a klečal, ale uzřev, an již skončal, na tom miestě stoje vece: Ó, svatá, blažená duše, blaze tobě. Neb jakož si na tomto světě činil, takež si na svém skončení nebeskú odplatu přijem ukázal. A když muž boží Anthonius, čím by hrob svému svatému tovařiši, svatému Pavlu, učinil, nemějieše, na tom miestě dva lvi přiběhše, hrob vykopavše, na les sta běžala zase. A muž boží Anthonius tělo svatého Pavla pochovav, sukni jeho, že z palmového listie bieše otkána[ap]otkána] odkana, vzal a v té sukni na najvětčí hody chodil. To se dálo po božím narození po dvú stú sedmi a lxxvii léto. Amen.
Na svatého Remigia
Svatý Remigius, mistr svatého písma znamenitý, jehožto jest narozenie jeden svatý pústenník
