[34r]číslo strany rukopisuvěci i se samého porúčiem. A jakžto brzo svatý Tomáš domluvi, tak ti nemilostiví přiskočivše, mečem jeho hlavu rozštěpichu tak, že z jeho svaté hlavy mozk po kostele se rozkropi, a tak muž boží duši bohu vrátil. To se dálo po božím narození po tisícé sedmdesáté ke stu čtvrté léto. A ti jistí vražedlníci od boha velikú pomstu nad sebú měli. Někteří sami sobě své prsty zuby shlodali, někteří se hnisem rozlezli, některé dna zlámala, někteří se vztekše hanebně skonali. Amen.
Svatého Silvestra
Svatý Silvester byl rodu znamenitého a měl jest jednoho kněze bohobojného, svého učedlníka jménem Cyrina, jenž jeho bieše zvláště naučil, aby pocestné lidi v svój duom přijímal. A když jednoho času ciesařóv starosta jménem Tarkvinus svatého Silvestra pohanským modlám bezděky obětovati nutieše, hroze jemu, neuposlúchal li by jeho, velikým nazajtřie mučením musil by trápen býti. Jemužto to svatý Silvester vece: Ó, nemúdrý, ty nocí umřeš a na věčné muky pójdeš. A chtě anebo nechtě, boha pravého, jemužto my se modlíme, poznati musíš. V tu dobu svatého Silvestra do žaláře vedechu a starosta Tarkvinus na oběd[am]oběd] obiet byl pozván. A když na tom obědě jedl, kost rybie v hrdle jemu uvázla tak nuzně, že té noci umřel a s velikým pláčem u pólnoci na pochovánie nesen. Zatiem svatý Silvester s radostí z žaláře vypuštěn, [neb netoliko křestěné,]text doplněný editorem[28]neb netoliko křestěné] doplněno podle KNM III D 44 ale rozliční lidé i pohané divně jeho milováchu, neb bieše vezřenie anjelského, promluvenie libého, v celosti svého tělesenstvie, v svých skutciech svatý,
