[307r]číslo strany rukopisuumřeli. Ti pekla zbaveni sú, ale v očistci za své hřiechy trpěti musie tak dlúho, jakž bohu libo jest. Avšak móž býti hřiešného člověka na skončení tak veliké skrúšenie, že i pokánie i očistce zproštěn bude a přijme od boha inhed celé odpuštěnie. Neb skrúšenie, jakž praví svatý Jeroným, jest veliké za hřiechy dosti učiněnie. Druzí sú ti, ješto do očistce jdú, ješto se zpoviedavše, kterak sú kolivěk podlé zpovědlníkovy rady své pokánie naplnili, avšak proto, že jest nesnadno zpovědlníkovi shodnúti, kterak kto má mnoho za své hřiechy pokánie trpěti, neb to jediný sám bóh vie, proněžto, což jest menšie pokánie, než sú hřieši zaslúžili, za to v očistci trpěti musí tak mnoho, jelikož libo jest spravedlnosti božie, kromě ač by kto z dobré vuole sám od sebe za to dosti bohu učinil. Pakli to kto to zamešká, v očistci za to ukrutně odhořeti musí. A to jest ten oheň tak horký, jakž praví svatý Augustin, jakž kolivěk nenie dušiem věčný, však přesiluje všeho světa muky. A studen jest náš oheň proti horkosti očistcového ohně.
O tom jest psáno v kněhách o svatých otcích, že byl jeden sluha boží těžkú nemocí dlúho nemocen, tak že již s pokorú trpěti nemožieše. Tehda anjel k němu přišel i dal jemu volenie, anebo v očistci jedinú hodinu přebyti, anebo tu těžkú nemoc na světě devět let trpěti. Tehda ten sluha boží vděčně přijal v očistci jednu hodinu přetrpěti. A když skonal, z tohoto světa do očistce přišel, tu málo pobyv, na anjela zavola a řka: Anděle boží, proč nade mnú hřešíš! Slíbils mi, jednu hodinu abych v očistci přetrpěl, a již jest sto let minulo, jakž sem tuto. K němužto anděl vece: Já proti tobě nehřeším, neb jedno čtvrt jedné hodiny v očistci si přebyl. K tomu ten sluha boží vece: By mi bylo teprv voliti, radějí bych tisíc let, na světě sa, těžkú nemoc trpěl, než jednu
