[312r]číslo strany rukopisuTehda tu mnozí stojiece uzřechu nad ním nebesa otevřiena. Amen.
Svatého Martina biskupa
Svatý Martin rodem byl z toho města, jemužto Sabaria dějí, ale vzchován jest v lambardské zemi, ješto Papia slove. A měl jest otce na ciesařově dvoře Julianově a Konstantinově. Ten jest byl měl pod sebú třidceti rytieřóv. Na kterémžto dvoře svatý Martin s otcem slúžieše, ale nerad, že jeho duch svatý jinam vedl. A když byl svatý Martin dvanádcte let vstáři, proti vóli svých starost viece kostela radějí než dvora se držieše. A byl by rád na púšť šel, ale rozličné nemoci jemu překážiechu. A když to jednú ciesaři ustavichu, aby starých otcóv synové miesto otcóv slúžili, tehda mezi jinými k svatého Martina jako od polu bezděky přikázachu. Při kterémžto dvoře jedno s jedniem panoší bieše. A tomu on viece slúžil i obuv szúváše častějé než panoše jemu. A to vše u pokoře pro bóh činieše.
A když jednoho času v zimě skrze bránu toho města, ješto Ambianis slove, se množstvím lida jezdieše[204]jezdieše] nadepsáno jel, svatý Martin jednoho téžměř nahého chudého uzřev, po jiných poostav, vida, ano jemu nižádný nic pro bóh nedal, sobě jeho zachována urozoměv, vynma meč, velikú částku svého pláště ukrojiv, chudému pro bóh dal. Proněžto inhed prvnie noci Ježíš Kristus jemu se zjevil, oděv se tú částkú pláště, jižto byl svatý Martin chudému dal, a takto k svým andělóm, ješto okolo něho stáchu, mluvě: Aj toť, Martin, ještě nekřtěn sa, však mě v toto rúcho oděl. To svatý Martin sznamenav, nic se pro to v ješitné chvále neposveličil, ale boží dobrotu poznav, již sa osmnádcte let vstáři, pokřtiti se kázal. A potom ještě dvě létě na ciesařově dvoře ostal.
A když za těch časóv jedni cizozemci na vše strany hubiec,
