[289v]číslo strany rukopisumnohé nemocné žehnajíc, od velikých nemocí uzdravováše, muky božie a zvláště svatý kříž u veliké cti mějieše. Proněžto kdež které stéblo neb co jiného na kříž přiložené[193]přiložené] původně zapsáno „przylozene“, nad „y“ nadepsáno „e“> přeložené (?) na zemi uzřela, inhed kleknúc nábožně zdvihnúc i pocelujíc, aby na to nižádný nešlapal, na čisté jiné miesto položila. Na všech modlitbách nikdy neseděla, ale stála, dokad mohla, na nahú kolenú padnúc klekla, proněžto jejie koleně jako kost byly ztvrděly, opuchle i otekle. A to vše dobré, což kdy činieše, toho tajila, tak že nižádný toho nevěděl kromě jejie zvláštnie sluhy. Hospodáře také svého mnohým modlitbám naučila, nebo jehožto u boze milováše, toho bohu slúžiti učieše.
Byla jest také svatá Hedvika plna milosrdenstvie, tak že pro milého Jezukrista jeho svatým na čest mnoho milostivých skutkóv činieše, ona jest na to svého hospodáře navedla, aby v Třebnici klášter učinil i nadal, a sama své věno také klášteru oddala, rozličným klášteróm veliké almužny slala. O malomocných zvláštní péči měla, nemocné, jaté rozličné, strastné navštěvovala a v dluziech zašlé vyplacovala. Všech vdovic i všech sirých zvláštně matka byla, chudé siré dievky odchovajíc k bezpečnému stavu připravila. A řiedko ktož almužny u nie poprosil, by od nie odšel neuslyšán. A zvláště na své práci třinádcte chudých mějieše bohu na čest a dvanádcte božím apoštolóm, jimžto na každý den před nimi nábožně klekajíc, pokrm před ně nosiec, slúžieše. A což na svém stole najlepšieho měla, to jim slala. Své také chudině velmi milostiva bieše, proněžto často, anebo sama jich přeslyšal, a anebo některému kaplanu jich súd poručila, bojieci se, by jiní súdcé chudým neobtěžovali. A protož jakož z boží pomoci svatý život jest vedla, takež z boží pomocí
