[285r]číslo strany rukopisuže nad pohanskými oltáři ve jmě, jehožto oltář byl učiněn, vždycky napsachu. A když rozliční lidé tu chtiechu oběti obětovati, tehdy mudrci zabránichu a řkúc: Tento bóh našich obětí nepotřebuje, ale klekánie před jeho oltářem a nábožných srdcí pokorné pokloněnie.
Zatiem když v těch časiech svatý Pavel do toho města Athenis přišel, sebravše se mudrci k němu, počechu se s ním z písma hádati a někteří proti němu promlúvati a řkúc: Najspieše jest tento nových diáblóv provolávač, jenž nám zvěstuje jich skoro příštie. A tak se s ním hádajíce, vedú jeho do té ulice, tu kdežto mudrci bydléchu a řkúce: Nové sú tyto věci, ješto nám zvěstuješ. Chceme od tebe zvěděti, odkad to pocházie a co se skrze to rozomie. V tu dobu svatý Pavel poče všecky oltáře pohanské ohledovati a mezitiem, když oltář boha neznámého nalezl, k nim pověděl a řka: Jemužto ste vy, jeho ještě neznajíc, oltář učinili, to já vám zvěstuji, že jest pravý bóh, jenž jest stvořil nebe i zemi. A to řek svatý Pavel, obrátiv se k mistru Dionysiovi, jehožto mezi jinými za najvětčieho mějieše, otázal jeho a řka: Pověz mi, kteraký jest toto bóh neznámý? K němužto Dionyzius vece: To jest bóh pravý, jenžto ještě mezi bohy nenie ukázaný. Ale my jeho známe, že má u budúcích časiech na svět přijíti a má na věky jako pravý bóh kralovati. Svatý Pavel k tomu vece: Člověk li, čili duch jest? Mistr Dionyzius odpověděl: Bóh a člověk jest, a proto neznám jest, nebo jeho bydlo[gs]bydlo] byldlo v nebesiech jest. K tomu svatý Pavel vece: Tento bóh jest, jehožto já vám zvěstuji a o němžto káži, jenž jest z nebes na zemi sstúpil,
