[25r]číslo strany rukopisusvého starostu bezdieky oddal, tak však, obrátil li by ji ku pohanským modlám, aby ji sobě za hospodyni pojal. A když ji bezděky na pokoj vedú, inhed ten pohan oslnul a k svým bohóm běžal a jich otázal, mohl[ae]mohl] mohli li by jemu kterým činem zrak navrácen býti. Jemužto bohové odpověděchu takto řkúce: Proto, že si svatú Anastází zamútil, dán si nám v naši moc a již věčně s námi v pekle býti musíš. A když jeho odtad sluhy domóv tak slepa přivedli, málo poseděv umřel.
A potom svatá Anastázia opět jinému starostě ciesařovu na vězenie dána. A ten uslyšav, že ona veliké sbožie má, promluvil k nie súkromě a řka: Chceš býti pravá křesťanka, učiň tak, jakožť jest tvój bóh přikázal, neboť jest on tak řekl: Ktož kolivěk nevzdá všeho jměnie, což má, nemóž býti mým učedlníkem. Protož, což máš, to mně dadúc, jdiž pryč, kam chceš, a tak pravá křesťanka budeš. K němužto ona vece: Buoh mój přikázal vše prodadúc chudým dáti, ale ne bohatým. A protož, že jsi bohat, bych tobě co dala, proti božiemu přikázaní bych učinila. Tehdy svatá Anastázia v hrozném žaláři byla zamčena, aby tu hladem umřela. A když svatá Theodora, ješto jest byla dáno předtiem krev pro Jezukrista prolivši umřela, ta ji dva měsiece nebeským pokrmem krmila. A potom po několiko dnech kázal ji starosta k žrdi přiviežíc ohněm žieci. A když bohu se modléc skončala, tehda svatá Apolonia jejie svaté tělo pochopivši, jeden kostelík v svém sadu učiniti kázala a tu tělo svaté Anastázie poctivě pochovala. To se dálo za ciesaře Diokleciána po božím narozenie dvě stě a devadesáté osmé léto. Amen.
Svatého Štěpána
Svatý Štěpán, boží mu[25v]číslo strany rukopisučedlník,
