[20r]číslo strany rukopisusbožným křesťanóm srdce k bohu zdvihnúc, pokorně s jasným vděčenstvím kleknúc, bohu děkovati a řkúc: Chvála tobě, hospodine, jenž se ráčil naroditi z svaté Mařie, čisté panny.
O jeho svatém narození tak to se v svatém čtení píše, že v ty časy bieše veliký mír a pokoj, tak že ciesař Augustus po všem světu beze všie přiekaze mocně kralováše, a tak v své moci to zamysliv kázal popsati vešken svět, chtě věděti, kolik vlastí, kolik měst, kolik hradóv, kolik vsí, kolik lidských pohlaví po všem světu by bylo, tak aby každý do města, k němužto slušal, přída, ciesařovu vladařovi peniez dada, poznánie učinil, že jest pod mocí římského ciesaře. A protož, že Jozef bieše od národa Davidova pošel, pojem Mariji, matku boží, z Nazareta do Betlémě s ní šel, nechtě jie po sobě ostaviti, chtě vždy její poctivý stráže býti.
A když se k Betlémě blížiechu, jakžto praví mistr Bartoloměj v svém skládaní, viděla matka božie, ano jedni lidé velmi veseli a druzí velmi truchli. A když se tomu matka božie divila, anjel boží se jí zjevil a řka: Lid truchlý jest národ židovský, v své zlosti zatvrzený, pro nepřijímanie viery bohem potupený. Ale lid veselý jest národ pohanský, kterýžto vieru přijmúc, u věčném veselí bydliti s bohem budú.
Tehda, když matka božie v město Betlém vjide, pro množstvie lida, kteřížto biechu ciesařovým přikázaním přišli, nikžděž hospody nenalezše, pod měsstskú obecnú střechu jidešta. A ta střecha bieše na to učiněna, jakžto praví kniha Školastika, aby se měštěné, když prázdni byli, tu scházeli a o
