[255v]číslo strany rukopisudo franské země přinesl a v klášteře gorčenském počestně položil.
Povýšenie svatého kříže
Povýšenie svatého kříže svatá cierkev po všem světu slovutně slaví, neb všemohúcí bóh jakož před věky v svého božstvie tajnosti předjednal i předpósobil, aby u budúcích jistých časiech v člověčském tělesenství pro vše hřiešné na tom předrahém dřevě umřel, takež to v svém svatém božství předpósobil, aby skrze to přezvolené dřevo divi i zázraci i rozličné milosti rozličným lidem se stávali a skrze to svatá viera se výšila.
Proněžto se takto o tom píše, že když po božiem narození šest set patnádcté léto dopuštěním božím od pohanóv svaté křesťanstvo velikú pohromu trpieše, v ty časy král perský jménem Cozdras všecky země i všecky vlasti na východ slunce mocně pod svú moc podbil a mezitiem do Jeruzaléma k božiemu hrobu přijev, hrob boží uzřev, velmi se vzhroziv, zase se vrátil, ale tu částku dosti holemú svatého kříže dřeva, jížto někdy bieše svatá Helena tu ostavila, s sebú vzem i jel pryč s svými lidmi. A když doma byl, v svém srdci nemúdře vzpýchav, poče mysliti, kterak by se jemu po všem světu veliká čest dála a lidé jemu jako bohu se modlili. Proněžto jednu velikú veži vnitř kázal střiebrem a zlatem a drahým kamením okrásiti a drahým kovem slunce a měsiec a množstvie hvězd po všie veži zřiediti. To také bieše chytrým nalezením přivedl, že tak voda vedena bieše, že když chtěl, déšť spadl. A pod zemí tak bieše zpósobil, že když koňové množstvie vozóv pod zemí po podlažených kamením cestách potrhli, tehda tak
