[254v]číslo strany rukopisuNatalia odpovědě a řkúc: Kto by mi toho dopomoci mohl, abych za tak vzácného muže šla? Ale kdež to má tak býti, dajte mi rok, tři dni k rozmyšlení. A to blažená Natalia proto mluvieše, aby zatiem lépe odtad utéci mohla. A když se poče hospodinu modliti, aby ji ráčil v čistotě zachovati, v tu hodinu otrapeným snem usnula a inhed se jie jeden svatý mučedlník zjevil a s ní utěšeně pomluviv, kázal jie do Constantinopolim plúti, tu kdežto svatá těla přinesena biechu.
Z toho snu Natalia se vybravši, ruku svatého Adriana k sobě vzemši, s mnohými křesťany na koráb vsedši, do Konstantinopolim plula. To Tribunus uslyšav, s velikým zástupem rytieřstva plul za ní. V tu dobu vietr na moři jim protivný se vzbudil. A zatiem mnozí ztonuli a druzí zase se vrátiti musili. A když tak o puolnoci Natalia s jinými křesťany po moři plovieše, zjevil se jim diábel na jedné lodí v té postavě, jako by mořský přievozník byl. A ten jich poče tázati, řka: Odkad plovete a kam chcete? Jemužto oni odpověděchu: Z toho města Nikomedia do Constantinopolim ploveme. Jimžto ten diábel vece: Blúdíte a zle plovete, ale plovte nalevo, tak právě poplovete. A to diábel proto mluvieše, aby zablúdiece ztonuli. A když po jeho řeči větrník na jinú stranu obrátichu, v tu hodinu svatý Adrianus na jedné lodí sedě, jim se zjevil a řka: Náhle tady neplovte, ale tu cestu, jakž ste dřéve pluli, nebť jest byl diábel, jenžtoť jest vás na tuto cestu vzvedl. A to řek svatý Adrianus, poče, před nimi plova, cestu jim ukazovati. Na to blažená Natalia
