[222v]číslo strany rukopisusedě, uslyšal v noci, ano veliký hluk u povětří[fi]povětří] powietrzie šimí, otevřev okence, uzře, naliť množstvie diáblóv u povětří letí. Otázal poslednieho a řka: Kto ste a kam chcete? Diábel odpovědě řka: Diáblové smy a jest tuto celá tma, to jest u počet šest tisícóv šest set a šestdesát a šest a jdeme tu, kdežto ciesař Jindřich večas skončie, zdali co na jeho duši svého zisku naleznem. Tehda ten pústenník diábla zaklel, aby, když by zase šel, u něho opět stavil a jemu, kterak se jim tam zvedlo, pověděl.
A když se zase diáblové vrátili, ten diábel zakletý k svatému pústenníku přistúpiv, vece: Otče svatý, nic smy neprospěli, nebo to všecko dobré, i to zlé, co jest kdy ciesař učinil až i to křivé domněnie, ješto do své nevinné ciesařové jměl, na váhu položeno, tehda onen upečený Vavřinec přišed, jeden těžký zlatý hrnec na dobrých skutkóv váhu přivrhl. Proněžto, když mniechom, bychom získali, tehda ztratichom a já v tu dobu rozhněvav se jedno ucho od toho hrnce sem utrhl. Ten hrnec kalich diábel mienieše. Kterýžto kalich Jindřich ciesař byl jednomu kostelu dal ve jmě svatého Vavřince. A ten kalich pro velikú těžkost s obú stranú dvě uši jako dvě držadle mějieše. Pro kteréžto znamení odlomené držadlo u kalicha nalezše, pohodli, že v tu hodinu ciesař Jindřich umřel, všech jiných divóv nechajíce.
Svatý Vavřinec troji čest v svaté cierkvi nad jiné svaté obdržal jest. Najprvé, že má zvláště nade vše jiné mučedlníky vigiljí. A proč slove vigiljie, o tom píše mistr Jan Beleth, že byl dávný obyčej, když bylo
