[210v]číslo strany rukopisuTolozy šel, v kterémžto kraji mnoho kacieřóv tehdy bylo. A tu sa, svú bratří kázat rozeslal, některé do Paříže, některé do Hispanie a některé do Bononie, aby tam božie slovo kázali.
Těch časuov bliz před ustavením zákona predikátorového byl jeden mnich šerý zákona svatého Bernarta. Svatého života člověk ten měl jedno vidomé zjevenie: Vidieše se jemu, ano svatá královna před svým synem Jezukristem spenši ruce klečieše, prosiec jeho za všeho světa hřiešné, aby se na ně neunáhloval. V kterúžto hodinu rozličným odpověděním Ježíš matce odpoviedáše a zvláště takto řka: Matko má milá, co mi již s nimi velíš učiniti! Poslal sem k nim patriarchy i proroky, však sú se nepolepšili. Potom sem sám k nim z nebes sstúpil a své apoštoly mezi ně rozeslal, avšak sú se netolik nepolepšili, ale mě i s apoštoly hanebně trýznivše, na smrt odsúdili. Potom světí mučedlníci, mistři i zpovědlníci mnoho po světu kázali, avšak málo prospěli. Ale milá matko, tvé milosrdné prosbě neslušie mi odpověděti, chciť tu milost ještě světu učiniti. Dám jim zákon predikátorový a tu jim budu kázati a hřiešné na dobrú cestu vésti. Těch neuposlúchají li, musím veš svět rozličně zamucovati a najposléze musím na ně svój hněv přepustiti.
Po těch časiech, když svatý Dominik po světu kázáše, jeden kněz bohobojný vida svatého Dominika snaženstvie, v svém srdci zamyslil, nahodil li by jemu bóh kniehy svatého písma Nového zákona, v nichžto
