[207v]číslo strany rukopisudvě střiebrné truhle, v nichžto ta těla ležala, vece: Neviemť, v kteréť jest truhle tvého hospodáře tělo. K tomu ona vece: Ale já viem. A to řekši, polapi se truhly svatého Štěpána, mniec truhlu svého hospodáře, a tak s tiem tělem na koráb na moře vsedla. A když tak přes moře plovieše, tehda světí andělé pod nebesa se vznášejíc, na čest svatému Štěpánu sladce zpieváchu, rozkošná vóně nad tiem svatým tělem povětřie naplňováše. V tu dobu uslyšány sú hlasy, ano diáblové volají a řkúce: Kde si, naše knieže pekelné? Proč této korábi nezapálíš, v kterémžto korábě jest protivník náš Štěpán. V tu hodinu pekelné knieže pět diáblóv poslal, aby ten koráb zažhli, ale anjel boží obránil a diábly hluboko u moře potopil. A když odtad do města, jemužto Kalcedon dějí, připluli, počechu diáblové volati a řkúc: Aj toť, se k nám blíží sluha boží Štěpán, jehožto sú nemilostiví židé ukamenovali. Odtad pluli do Constantinopolim a tu, jakž praví svatý Augustin, tělo svatého Štěpána v jednom kostele ctně pochovali.
Potom pak, kterak jsta se tě dvě těle svatého Štěpána a svatého Vavřince sněle, o tom se takto píše, že jednoho času dceru ciesařovu Teodozie, jiežto Eudozia řiekali, diábel těžce posedl. A když to jejiemu otci, jenž tehdy v Constantinopolmbieše, vzkázachu, kázal ji do Constantinopolim přivésti, zdali by tu svatého Ščepána kostí dotknúci se, zproščena byla od diábla. A když ji tam přivedú, poče z nie diábel
