[206r]číslo strany rukopisuo jeho svatých kostí svatého Vavřince kostmi složení. O nalezení takto se píše, že byl jeden kněz bohobojný jménem Lucianus, jehožto pamět mezi duostojnými dávnieho času mistry napsána jest. Ten Lucianus jeden čas ani spal, ani bděl, ale v jakési otrapě odpočíváše a tu se jemu zjevil jeden muž starý podobný s obrostlú bradú, na němžto bieše plášť zřiedlné barvy světlý, kříži vyražený, na jehožto také nohách obuv bieše pozlacená. A ten muž v ruce zlatý prut drže, tiem prutem Luciana kněze pomrštil a řka: Snaž se na to, aby naše hroby otevřel, neboť těla naše ne u poctivém miestě ležie. Protož jdi k Janovi, biskupu jeruzalémskému, ať naše těla u poctivějšiem miestě položí, nebo když to bóh bude chtieti dopustiti na svět kterú přepustu, pro naši prosbu obleví. Kteréhožto muže Lucianus kněz otázal a řka: Pověz mi, kto jsi? K němužto vece: Já sem Gamaliel, ješto sem svatého Pavla apoštola vzchoval a před sebú chovaje, pravému písmu naučil. Znamenajž dobře, že ten, jenž se mnú v hrobě v truhle leží, jest svatý Štěpán, jehožto sú židé ukamenovavše, před město jeho tělo vyvrhli, aby tam od zvěři bylo snědeno. Ale ten, k němužto jest celú[fc]celú] tielo vieru měl, ten jeho tělo bez úraza schoval a já to tělo pochopiv, u mém hrobě sem pochoval. Druhý také, jenž se mnú v hrobě leží, jest vnuk mój Nikodemus, jenžto přišel v noci k Ježíšovi a od svatého Petra a svatého Jana křest přijal. Proněžto židovské starosty byli by jej zabili, by mne